OSTweb - Portét - Cliff Eidelman

	Pohnout světem kupředu bylo vždy doménou mládí. Ve světě filmové hudby se však z tohoto úkolu stalo těžké břímě, pod kterým nejeden mladý talent klesl. Takový úděl potkal i Cliffa Eidelmana, jednu z největších nadějí filmové hudby, kterou zrodila osmdesátá léta.
Ve svých osmi letech začal malý Cliff hrát na housle, aby v průběhu budoucích let do svého repertoáru zahrnul i klavír a kytaru. Studoval na Santa Monica City College, kde ještě během studií získal první koncertní zakázky, balet Once Upon a Ruler a Celebration Symphony Overture in Three Movements. Právě pro úspěch baletní práce, jej během dalších studií na USC oslovil producent Ernst R. von Theumer a režisérka Monica Teuber ohledně spolupráce na historickém snímku Magdalene. Jediný dotaz, který byl tehdy na jeho stranu směřován byl: „Kolik hudebníků budete potřebovat?“. Eidelman se skromností odpověděl, že 70 by mohlo být postačujících, načež producent Theumer opáčil: „Proč 70, když můžete mít 120?“

Magdalene byla ve své době veliký úspěch. Hudba byla nahrána v Evropě za přispění 70ti členného orchestru a 60ti členného sboru. Přestože film do dnešních dnů zapadl, pro třiadvacetiletého Eidelmana představoval v roce 1988 velkolepé entrée. A o rok později zazářil znovu. Tentokrát hudbou ke snímku Triumph of the Spirit, o osudech řeckých Židů v koncentračním táboře. Tato závažná látka se stala pro Eidelmana, jehož rodiny se podobný osud také dotkl, mimořádně silnou emotivní výpovědí. Svou partituru založil na spolupráci orchestru, pěveckého sboru a vokálních sólistů. Použil k tomu textů jazyka Ladino, směsice španělštiny a hebrejštiny, který byl prostým jazykem středomořských Židů a způsobem dorozumívání mezi vězni koncentračních táborů. Orchestr doplnily tradiční hudební nástroje Řecka, Španělska a Blízkého východu. Triumph of the Spirit, byť patrně dodnes nejoceňovanější Eidelmanovo dílo, se zdaleka nestal triumfem posledním. Následovaly další dva velké projekty.

Star Trek VI: The Undiscovered Country byl velkým projektem v pravém slova smyslu. Filmová série Star Treků proslula tím, že několikrát dovolila vyniknout mladým skladatelským osobnostem. Eidelman tak stanul po boku Jamese Hornera, který dostal druhý celovečerní Star Trek na starost ve svých 28 letech. V době práce na Star Trek VI bylo Eidelmanovi ještě o dva roky méně. Bohužel s velikým komerčním projektem vyvstala i první tvůrčí omezení. Požadavky režiséra Nicholase Meyera, na adaptaci Holstových Planet sice pro potíže s licencí vyšly naprázdno, přesto byl Eidelman nucen komponovat pod bedlivým dohledem boha Marta. Šesté filmové dobrodružství Kirkovy posádky lodi Enterprise bylo závěrečným a po dějové stránce nejzávažnějším a nejtemnějším dílem. Proto se i Eidelmanova partitura značně vzdálila zažité startrekovské rozjásanosti. Druhým projektem se stal Christopher Columbus: The Discovery. Po skladatelské stránce byl poctou zlaté éře Hollywoodu, ale jako film ve světle konkurenčního projektu k výročí objevení Ameriky, 1492: Conquest of Paradise, neuspěl.

Bohužel v následujících letech se mezidobí úspěchů, vyplňovaná prácí na malých, nepříliš významných projektech, prohlubovala. K filmům tohoto období patří komedie A Simple Twist of Fate, My Girl 2, Lizzie McGuire the Movie, či dramata Montana, Now and Then, One True Thing, Harrison´s Flowers a An American Rhapsody. Tyto snímky na jedné straně umožnily hudebně se vyslovit k intimním lidským tématům, na straně druhé nedovolily dále rozvíjet velký orchestrální styl, pro který si Eidelman ve svých začátcích získal obdiv. Mezi jeho následující projekty patřily i známé snímky, například Free Willy 3, žádný z nich se však nedočkal většího komerčního ohlasu. Cliff Eidelman se tak v průběhu let stal specialistou na kvalitní hudbu špatných filmů a začal ztrácet dřívější věhlas. To postupně vedlo k omezení filmové tvorby až na současný průměr jednoho filmu ročně.

Ve filmových kompozicích posledních let klade hlavní důraz na souznění klavíru a klasického orchestru, což se pomalu stává jeho poznávacím znamením. Cliff Eidelman je také zkušený dirigent, mezi jeho úspěchy na tomto poli patří s citem realizovaná nahrávka kompilace hudby k Alien Trilogy a svůj zájem soustřeďuje i na tvorbu koncertní. Ku příležitosti vzniku alba Romeo and Juliet: A Shakespearean Collection složil na téma Shakespearovy hry Bouře skladbu The Tempest (1995). Mezi jeho nefilmová díla patří také Five Pieces for Stage and Screen (1987), The Creation Symphony (1995), Suite for Orchestra (1996), Wedding in the Night Garden, (jíž zkomponoval pro svou ženu Claire), kterou následně rozepsal pro rozsáhlejší ansámbl čítající smyčce, sbor a mezzo soprán. Jeho posledním dokončeným projektem je pak kompilace písní My Muse (2007), pro kterou složil jak hudbu, tak napsal texty a všechny obsažené písně i sám nazpíval. V současnosti Eidelman pracuje na svém dalším koncertním díle In the Womb.

Cliff Eidelman, i přes neúspěchy posledních let a četnost aktivit mimo oblast filmu, zůstává srdcem filmový skladatel. Jako čtyřicátník má před sebou stále dlouhou a bohatou kariéru. I když k jeho návratu na výsluní pravděpodobně nepřispějí poslední snímky jako Sexual Life, The Sisterhood of the Travelling Pants nebo Open Window, svou vytrvalou prací a nezměrným talentem se jeho hvězda dozajista jednou opět rozzáří.

Lokutus, Hony