John Debney jako malý miloval klasické "disneyovky"a jeho otec, který u "myšáka" pracoval, mu to nijak nezatracoval. Spíše ho v tom podporoval a nosil domů filmy, u kterých malý John obdivoval souhru akce s hudbou. Disney pro Debneyho představoval i vstup do velkého filmu, v roce 1993 se ujal pohádkově-kouzelnické akce Hocus pocus. Snímek o třech čarodějkách, téma, které nabízí hudební vyžití a vyřádění. Nutno uznat, že se zadařilo a John absolvoval na výbornou.
Album otevírá hravá a úderná tarantela, ne náhodou podobná Čarodějkám z Eastwicku Johna Williamse (1987). Tento snímek je ale z dílny Disney, takže se patřičně upravuje do podoby pro děti a dorost. Včetně hudby. Na počátku hudby pro snímek byl angažován James Horner, který však pro "realizační neshody" a jiné termíny musel uvolnit místo. James tak zanechal několik hudebních fragmentů, které použil John Debney. Ten hudbu dodal za necelé dva týdny, klobouk dolů. S filmem jsou spojeny i původní skladby od skupiny Roxette a s En Vogue, avšak i tito interpreti se na finálové podobě hudební složky nepodíleli.
Hudba je patřičně hravá, překotná, ulítlá v dobrém slova smyslu, občas pohádkově malebná, občas kouzelnicky okřídlená s malou příchutí hororových náznaků. Z hudby čiší radost. Hudba byla nahrána velkým orchestrem a každá skladba je toho důkazem. Razantní, dunivé a skotačivé střídání nástrojů. Melodičnost, příznačná pro 90. léta, je všudypřítomná. Dobře se to poslouchá, ve filmu hudba patřičně sedí. Dokážu si představit, že svět fantasy je pro skladatele dar, ale třeba i průšvih. Dar, pokud se rozmáchne a nebojí se dodat skvostné, melodicky podmanivé skladby. Průšvih, pokud nepochopí a nenajde, kde jsou jeho meze. Debneyho titul patří bezesporu mezi první příklad. Housličky, klavír, jemné bicí. Pohádka pro odrostlejší děti si vyžaduje pozornost, Debneyho hudba si tu vaši získá na první dobrou.
I když se tu a tam vrací téma, nahozené počátkem alba, nemohu se zbavit dojmu, že s každou další skladbou přichází nový a další nápad. Poslech se tak stává směsí pocitů, že vlastně nevím, co se kde odehrává, ale odehrává se to pěkně, s radostí, i když občas strašidelně podmalované.
A tak se střídá skladba za skladbou a příjemně se to poslouchá, čas plyne. Sice si neodnesete leit-motiv, abyste si ho broukali, ale je to příjemně strávená hodinka s hudbou. Hudbou, která vás tu a tam nadzvedne z křesla, nenechá usnout, utíká kupředu a je patřičně a barvitě kudrnatá.
John Debney patří, nebo patřil mezi skladatele-smolaře. Jeho alba se nevydávala, popř. se vyskytovala v jakýchsi promo verzích. Tento kompletní hudební záznam tak dodala Intrada až v roce 2013, tedy k 20. výročí filmu. Budiž jí zaslán veliký dík, protože se jedná o album kompletní, kompaktní a výtečné. Po dlouholeté nedostupnosti tak společnost Intrada dodala malý zázrak nezměrné velikosti.

Booklet je obdařen obsáhlým a kvalitním materiálem a informacemi producenta Douglasse Fakea.