Příběh o užvaněném chameleonovi (Johny Depp), který prochází existencionální krizí a vinou jednoho pomalého pásovce skončí se svým kumpánem, panem Timmsem, uprostřed pouště. Cestou vyprahlou pustinou se dostává do městečka jménem Prach, kde dochází voda a náš hrdina se po její stopě vydává cestou, kterou mu vytýčil sám osud. RANGO je parodií a zároveň obrovskou poctou starým Leoneho westernům, kde Clint Eastwood jako bezejmenný pistolník stylově střílí do lidí a cedí hlášky skrz věčně zapálené žváro.

Při skládání hudby pro RANGA se Zimmerovi musel splnit sen. Při každé druhé příležitosti o sobě v rozhovorech prohlašuje, že je velkým fanouškem Ennia Morriconeho, často ho ve svých kouscích cituje a konečně dostal příležitost, kdy by mu to nemělo být vyčítáno, protože jde o záměr. Spolu se svými (poslední dobou) oblíbenými parťáky Geoffem Zanellim a Lornem Balfem se pustil do hrdinské westernové kompozice se sebeparodickými prvky. Nejde ani tak o originálnost témat jako spíš o jejich aranžmá. Kromě divokého západu vám RANGO připomene i SHERLOCKA HOLMESE nebo PIRÁTY Z KARIBIKU s prvky industrial metalu. Pár kousků na albu mají na svědomí i Los Lobos a Rick Garcia.

Nejdelší kousek na albu Rango Suite svým hvízdáním trochu připomene The Death Of A Soldier z HODNÝ ZLÝ A OŠKLIVÝ a také TENKRÁT NA ZÁPADĚ, které ale povedeněji prosáklo do kousku Rango Retruns. Do toho zní povedené Rangovo téma na flétnu, cimbál nebo banjo (střídavě i dohromady). Lizard For Lunch začíná šokujícím jódlováním ve stylu mariachi podbarvené kastanětami a westernovou melodií na kytaru a (opět) banjo. Zimmerovské smyčce a hrdinská melodie, které se objevují v závěru, dělají z téhle skladby výborný akční kousek. Naprosto šílená a umlácená (přesto však neuvěřitelně zábavná) je It's A Metaphor/ Forkboy , kterou doplňuje foukací harmonika a elektrická kytara. Jde o něco nepředstavitelného, co si člověk nedovede představit, dokud to neuslyší. Podobně jako Medley : Bats / Rango Theme / Ride of The Valkyries / An Der Schönen Blauen Donau, Op. 314, kde uslyšíme jízdu Valkýr v aranžmá pro banjo, která bez sebemenších problémů přechází do Straussova Na krásném modrém Dunaji, do kterého si juchá sám Rango. V závěru tohohle kousku uslyšíme i kvalitní zimmerovskou honičkovou podbarvovačku, jde o nejnápaditější a také nejlepší kousek na albu.

Procítěná a velice decentní Rango And Beans dokresluje romantickou linii a díky ní si oddychneme od jinak zběsilého tempa, které je pro RANGA typické. Dále je tu We Ride, Really!, skvělé hrdinské téma, do kterého se mísí vliv SEDMI STATEČNÝCH, je tak trestuhodně krátké, že by si někdo zasloužil facku. Ono kouskování skladeb ve stylu 3 skladby 30 sekund, 6 skladeb pod 60 sekund a 4 skladby pod 90 sekund musí být dílem naprostého lempla, flákače a člověka, kterému je jedno, jaká bude kvalita poslechu a který jen skladby za sebe naplácal v takovém pořadí, v jakém jdou za sebou ve filmu. Soundtrack je vůbec zbytečně přeplněný kousky filmových dialogů nebo krátkých vypravěčových vstupů jako Welcome To Dirt, Certain Demise, Name's Rango, Stuck In Guacamole, El Canelo, které někdy jsou a někdy nejsou podbarveny Zimmerovým vybrnkáváním. Proč si má proboha člověk chtít kupovat hudbu k filmu, když mu do ní charaktery mluví téměř stejně jako ve filmu a tak si ji nemá šanci vychutnat? Za zmínku ještě stojí dva hrdinské kousky. Nápaditý It's A Miracle s chutí PRO HRST DOLARŮ a The Sunset Shot, kdy hrdina mizí v západu slunce. Walk Don't Rango sice leze na nervy už únavnému citováním Misirlou z PULP FICTION, ale výborný Rango Theme Song od Los Lobos závěru naštěstí napravuje reputaci.

Co říct závěrem? Tak špatně poskládané album jsem snad ještě neviděl. Navíc 25 minut čisté hudby nepovažuju za adekvátní. Hans Zimmer jinak odvedl dobrou práci. Divnou, ale místy přímo výbornou. I když slovo divné tomuhle stylu nestačí. Tady už se opravdu musí říct šílené. Vzhledem k charakteru hlavní postavy to ale není až takové překvapení.


3DD!3