Na těchto stránkách se příliš často nevěnujeme soundtrackům písničkovým či těm, jejichž obsah tvoří z větší části jen songy, což má své důvody. Mnoho písní, které se vyskytují na nejrůznějších písničkových soundtrackových albech, nemívá často příliš společného s originální instrumentální hudbou z filmu, o kterou nám jde především. Soundtrack THE LAST UNICORN je ale zářná výjimka, protože obsahuje nejen hudbu orchestrální, ale právě i zpívané songy, přičemž tato hudba zvláštně podtrhuje vizuální zpracování této animované pohádky.

Soundtrack THE LAST UNICORN (Poslední jednorožec) by si neměli nechat ujít především ti, kdo milují nápadité romantické skladby. Hudbu jako takovou zkomponoval a upravil Jimmy Webb s vydatným přispěním skupiny Amerika. Téměř všechny písně na soundtracku jsou takříkajíc "poslouchatelné", ale pouze jediná z nich dosáhla celosvětového věhlasu. Jedná se o ústřední píseň nesoucí stejný název jako celý soundtrack, tedy Poslední jednorožec (The Last Unicorn). Mohli jste se setkat i s jejími coververzemi např. od skupiny Groove Coverage či od Kennyho Logginse, ale žádná ze zmíněných skladeb se nedokázala originálu ani přiblížit. Právě tato píseň celý sountrack otevírá. Její podmanivé tóny vás vtáhnou do magického světa kouzel, kde zůstanete až do doby, než dozní závěrečná skladba s názvem Unicorn and Lear. Chválíme hudební um a cit Jimyho Webba a zároveň vyzdvihujeme úžasný výkon skupiny America. Právě díky nim se soundtrack THE LAST UNICORN stal albem s nadčasovým poselstvím. Při poslechu alba totiž oprášíte dávno zapomenuté sny z dětství a ony k vám prostřednictvím Posledního jednorožce opět promluví. Ještě dlouho po doznění tónů závěrečné skladby budete přemýšlet o tom, jak vlastně došlo k tomu, že jste nadobro opustili ten magický svět snů a vstoupili do strohého a břitkého světa dospělých, který vytěsnil vaši fantazii.

Na rozdíl od jiných částečně písničkových soundtracků nelze Posledního jednorožce striktně rozdělovat na úseky čistě instrumentální a písničkové, protože celý jeho obsah působí velmi uceleně. Pro přehled však uvádíme, že písničky najdete ve skladbách 1 - 6 a na zbytku alba se nachází převážně jen hudba symfonická. Styl hudebního podkresu je však od začátku do konce velmi obdobný, proto od 7. skladby bez většího přechodu prostě zaznamenáte absenci zpěvu a hlavní úlohu převezmou symfonické nástroje, doplněné v několika místech jemnými elektronickými prvky. Do orchestru párkrát vstoupí i hlasy ve formě vokálů brilantně zvýrazňujících vybrané melodické momenty. Ve většině skladeb se rozeznívá takřka celý středně velký orchestr, jehož základ tvoří obvykle smyčcové pasáže, ale často se ozývají nástroje prozrazující žánr filmu (zvonky, klavír) a také ty, díky nimž nás hudba zavádí do časů dávno minulých, kdy se příběh odehrává (cembalo, bubínky, flétny). Poměrně výraznou výjimku tvoří snad jen skladba The Cat, ve které hrají pouze dva nástroje: sólové housle věrně napodobující mňoukání kočky a klavír, který udává tempo. Za netypickou můžeme také označit skladbu The Tree, kde znějí převážně jen zvonky, xylofon, harfa a rozverné trubky, které mají za úkol nastolit iluzi dětské hravosti. Charakter skladeb i písní jasně naznačuje, že hudba je čistě pohádková, to poznáte, ať už jste tuto krásnou pohádku viděli nebo ne.

Kritici by možná mohli podotknout, že hudba na tomto albu je ve své podstatě jednoduchá a podbízivá, třebaže nikdy nesklouzává k plytké fádnosti. Koneckonců od hudebního doprovodu ke kreslené pohádce nelze očekávat, že bude obsahovat složité a vážné symfonické záludnosti. Při pozorném poslechu lze však prožít ojedinělý pocit harmonie, neboť i tato zdánlivě jednoduchá hudba má své nezaměnitelné kouzlo, ostatně jako samotný příběh o bájném jednorožci. Představuje totiž náhled na svět dětskýma očima, kde krása není v komplikovanosti, ale v nefalšovanosti, upřímnosti, přirozenosti a opravdovosti prožívaných pocitů. A přesně taková je i hudba z Posledního jednorožce. Snad jediným negativem může být stáří soundtracku, díky kterému hudba pozbývá ve srovnání se současnými alby něco z atraktivnosti, ale i tak si nachází nové posluchače, protože dobrá hudba prostě nestárne. Naopak, disponuje čímsi, co dnešní moderní filmová hudba často postrádá - nefalšovaný výlet do světa romantiky - proto nehrozí Poslednímu jednorožci zapomenutí, ba právě naopak, je stále v dobré známosti a povědomosti mnoha fanoušků (nejen) kvalitní filmové hudby.

Závěrem dodejme, že soundtrack byl publikován v Německu v roce 1982, ale v USA oficiálně nikdy nevyšel. To vysvětluje, proč album existuje jen s přebalem s nápisem DAS LETZTE EINHORN.



Phar.Lap & Stanley