Jerry Goldsmith  Ace Eli and Rodger of the Skies (FSM) ber-tram: "Voda na můj mlýn přitéká v tónině folkové, vitální a upřímné, srovnatelné se starším Flim-Flam Man a mladší A Girl Named Sooner. Normálně bych dával za 3, ale jelikož předvoj čtyřicetiminutovému poletování (bonusy nepočítám) z r. 1973 zabezpečuje samostatná, podobně vyladěná miniatura Room 222 (1969), s radostí o bod přidávám."  ****   (11.5.2015)    Air Force One ber-tram: "Ani v sousedství odmítnutého lomozu Randy Newmana a aditiv Joela McNeelyho nekandiduje Air Force One na poctivější vydání, ledaže by po pečlivém posouzení vyšlo najevo, že dalších x minut nebude pouze planým opakováním minut již odpřednášených. Soundtrack účelně mísí vítězný patriotismus versus poražené padoušství a skoro se vyrovná mnou favorizovanému Executive Decision."  ***   (18.11.2015) zaplos: "Skvělý motiv, v tom byl Goldsmith vždy dobrý. Akční výplň už není tak zajímavá, ale stále to je dobré a originální album, při kterém se nenudíme. Především ústřední motiv ale opravdu nemá chybu a je výtečný. 36 minut od Varase Sarabande, původní vydání."  ****   (7.5.2020)    Air Force One (bootleg, 96 min) VanTom: "Dva vynikající motivy (stále dokola opakované), výborná akční hudba (stále dokola opakovaná) a nudné a nezáživné výplňovité pasáže (stále dokola ...). Tato verze je prostě příliš dlouhá a soundtrack se tak po 50 minutách stává velmi monotónní, protože ve zbytku není nic, co bychom už předtím neslyšeli. Některé tracky složil Joel McNeely (díky časovému presu způsobenému odmítnutím původní hudby Randyho Newmana), ale přesně v Goldsmithově stylu a s jeho motivy, takže se to ani nedá poznat."  ***   (19.11.2002)    Air Force One (Varese Club, 2CD) zaplos: "The Deluxe Edition. Bájných 36 minut původní edice je rozšířeno do dvouhodinové pecky, kdy se necháme na křídlech pořádné akční hudby nadnášet nad realitou světa. Ano, je to stále to samé dokola, ale když je to tak sakramentsky dobré! Edice, která má smysl."  ****   (7.5.2020)    Alien (37 min) ber-tram: "Pro poznávací a encyklopedický účel pětatřicetiminutový LP program na CD od Silva Screen bohatě vyhovuje. Dvoudisková Intrada skýtá navíc 22 minut score, jinak to samé plus haldu alternativ, source aj. Kdo tuhle kataklyzmatickou hudbu zbožňuje, nechť se v tom rochní; osobně preferuji teprve třetího Vetřelce díku tomu, že jej skládal Goldenthal. "  ***   (1.7.2015)    Alien Nation (Varese Club) ber-tram: "Dvakrát ho dveřmi vyhodí, nakonec vleze oknem. Ano, mluvím o osudu motivu jednou odmítnutého pro Wall Street, podruhé pro Alien Nation, načež uplacírovaného v The Russia House. Prostě recyklovat se dá leccos. V případě Alien Nation bych ovšem nerad mluvil o promarněné autorské či posluchačské příležitosti. To, že bylo score odmítnuto, mohlo být způsobeno lecčím, třeba experimentováním s všelijakými zvukovými efekty, což mě osobně zase tak nedráždí."  ***   (1.9.2015)    Along Came a Spider Anthony: "První skladba je jen nějaké lomození, jehož uvedení na CD vůbec nechápu. Ovšem i další skladby nepřekročí průměr. Jerry se tentokrát snaží o napětí a mě to nudí a hudba mi přijde otravná. Světlejší chvílky jsem zažil, jen když se JG pokusil o akci (The Ransom). "  ***   (14.10.2003) ber-tram: "Zpočátku ruchy, šelesty, údery, tj. nic společného s hudbou, načež se probudí neurvale akční a vztekle unavený J. G., pohyblivý samospádem, ne čerstvou energií. CD má dokumentační hodnotu, jak to s ním šlo po r. 2000 z kopce."  **   (8.12.2015) movie: "Klasický Goldsmith v přesně takové formě, v jaké ho asi mamé všichni (skoro všichni) rádi.Pouze klavírní skladba ALONE je perfektní!Perfektní!!!!!!!!!"  ****    Angie ber-tram: "Angie z r. 1994 konstruuje líbeznou a houpavou akordeonovou lávku mezi důležitějšími stožáry Jerryho diskografie a do bookletu - pro Varese Sarabande atypicky - umísťuje několik fotek z nahrávacího procesu."  ****   (23.10.2015)    'Burbs, The ber-tram: "K prvnímu limitovanému vydání mám dost kritický poměr: proč plýtvat exkluzivitou a kapacitou Varese Sarabande Clubu, když muselo být vydavatelům jasné, že jde o vydání beztak provizorní, ochuzené o takřka polovinu hudby? Takže proč?! Nu aby se komerční potenciál spolu s půlhodinou navíc přesunul na druhé vydání ve Varese Sarabande Clubu."  **   (27.8.2015)    'Burbs, The (bootleg, 57 min) Rocketeer: "JO, tak to musím souhlasit s druhým komentářem VanToma, radost z tohoto alba ční vysoko, radost Jerryho při skládání se dá i dnes zachytit skrz mlžný opar vytvořený atmosférou akce/radosti/parodie/atd. Krásné, zvláštní originální a kvalitní. 5*"  *****   (18.11.2004) VanTom: "Výborná parodický hudba, zároveň legrační i strašidelná, poklidná i akční, tichá i monumentální. Goldsmith se určitě výtečně bavil při citování ze svých dřívějších děl (Patton, Alien, ...), využívání prapodivných zvuků či pohrávání si s hranicemi žánru hororové komedie, a tuto radost se rozhodně podařilo přenést i na posluchače. Velká škoda nedostupnosti oficiálního vydání."  ****   (19.11.2002)    'Burbs, The (Varese Club) ber-tram: "Ryze skečovitá sranda bez valnějšího konceptu vrší stopu za stopou (celkem 33), cituje z Goldsmithovy minulosti (nejčastěji se hlásí Patton) a když po 62 minutách skončí rekapitulujícím Square One, jakoby ani nezačala."  ***   (26.8.2015)    'Burbs, The (La-La Land) zaplos: "Není to úplně tragické, je to sem tam westernově laděné (nemůžu si pomoct, ale připomíná mi to prvního Ramba), sem tam strašidelné varhany, sem tam kvapíkový orchestr - no prostě mix, o kterém nevím, co si mám myslet. Chybí mi zásadní a výrazný motiv, který bývá pro Goldsmithe tolik typický. Pro mě osobně zklamání. Ovšem orchestrálně je to výtečná kvalita. "  **   (21.8.2023)    Babe ber-tram: "Babe z r. 1975 (27 min.) uzavírá a korunuje trojvládí na televizním CD od FSM, třebaže skutečným špuntem jsou bonusy, které moc neregistruji. Kompozice se plouží klidně, umravněně, s citem pro tvar a melodiku a oním bonusem je dojemná písnička ukovaná namíru ústřední melodii. Stojí to za koupi celého CD."  ****   (26.5.2015)    Baby: Secret of the Lost Legend (Intrada) ber-tram: "Soundtrack začíná strašně nesměle, tiše a končí velmi rozhodně, hlasitě. Zda za tím vězí dramaturgický záměr nebo jen slepé kopírování pořadí hudby ve filmu, těžko říci; každopádným záměrem Intrady bylo tuto partituru vůbec vydat. Že se obdivné dojmy zasekly napůl cesty mezi reproduktory a mými receptory, už vydavatel ovlivnit neumí."  ***   (12.8.2015)    Bad Girls ber-tram: "Jestliže expanded version je velké pivo, pak první vydání je malé pivo - stejně lahodné a kvalitní, jen v menším balení. Zbavit se ho nechci, jelikož stálo čtyřnásobek než velké pivo."  ****   (22.10.2015)    Bad Girls (La-La Land, 60 min) ber-tram: "Ústřední motiv jsem si pobrukoval ještě před vložením CD do přehrávače. Slyš důkaz toho, jak je chytlavý, tažný a optimistický. Dohromady s akčními pasážemi tvoří chuťově atraktivní westernový koktejl - v devadesátých letech v tomto žánru ostatně autor namíchal sotva tento jediný."  ****   (22.10.2015)    Ballad of Cable Hogue, The ber-tram: "Jerry komponuje pro Sama Peckinpaha, ale není to Jerry Fielding. Kde ten sakra vězí?! No, nevadí, Goldsmith k tomu také přistoupil svérázně: na albu směšuje písničky složené ve spolupráci s Richardem Gillisem, s bluegrassovými odrhovačkami, scénickými vsuvkami, přičemž skoro vším prochází ústřední dobře zapamatovatelná melodie. Je to atypický soundtrack, zdálo by se, že ležák volně ke koupi. Na potvoru však vyšel ve Varese Sarabande Clubu a shání se už mizerně."  ***   (21.4.2015)    Bandolero! ber-tram: "Bezstarostné pohvizdování zahajuje zřejmě každou edici Bandolero, včetně 28 minutového kraťasu od Project 3 Records z r. 1989, což je asi vůbec první vydání na CD. Druhá skladba The Trap náladu ihned rozlamuje do nejistoty, nechá-li se posluchač chytit do pasti či nikoliv? Do pasti mě chytají více folklórní melodické názvuky nežli disharmonická zemětřesení čili jsem držen i v nákupní pasti nevěda, zdali pozdější rozšířené edice nabízejí více toho líbezného či hlučného?"  ***   (2.4.2015) VanTom: "Vynikající hlavní motiv (s mexickým nádechem) a spousta krásné melodické hudby jsou bohužel přerušovány disharmonickými hlasitými dramatickými pasážemi, které k neposlouchatelnosti opravdu nemají daleko. Nicméně i tak je celkový dojem ze soundtracku velmi pozitivní."  ****   (19.11.2002)    Bandolero! (Intrada, 75 min) ber-tram: "A je to jinak! Expandované Bandolero namísto bezstarostného pohvizdování otevírá obstarožní The Saloon adaptující hlavní melodii. Zbytek není jen zbytkem, ale o 16 minut posílenou a vyváženější náloží toho, co přináší původní vydání, které je pro připomenutí připojeno v závěsu."  ****   (3.4.2015)    Basic Instinct ber-tram: "Základní instinkt představuje silnou měnu, paradoxně se slabší likviditou. Platí hlavně na půlnoční nátury, které nacházejí dráždivý půvab v plíživých stínech, ne akrobatických melodiích. Je to materie nokturnální, vyhraněně pocitová, která se musí strefit do momentálního rozpoložení posluchače, protože deprimovat se málokdo nechá dobrovolně. Poslouchaje v pravé poledne tudíž odkazuji na relativní pečeť kvality v podobě oscarové nominace, která mi nedovolí vrtkavě snížit hodnocení, ač bych tak byl zrovna teď s chutí učinil."  ****   (25.9.2015) movie: "Tenhle soundtrack je prostě nej...Ale opravdu to nej, nej, nej-coolovější co Goldsmith kdy složil.Řekne vám to každý.Prostě Basic Instinct je nezapomenutelný zážitek, který si Oscara zasloužil...Jenže znáte to-hovada v Akademii sou zmrdi, a tak to dopadlo takhle-hrůza!"  ***** Stanley: "[movie] No třeba já bych rozhodně neřekl. V Zákl. instinktu nevidím vůbec nic íchvatného, výjimečného a zajímavého, díky čemuž by si soundtrack zasloužil lepší než jen průměrné hodnocení. Goldsmith má na svědomí rozhodně spoustu lepších věcí, než je tohle."  **    Basic Instinct (Prometheus, 74 min) Lavran: "Výborná thrilerová hudba...dokonce se nebojím říci, že jedna z nejlepších. Goldsmith opět ukazuje, že je jeden z předních skladatelů. Hlavní motiv je velmi temný a tajuplný a zbytek tracků, které jej následují nezůstává pozadu. Navíc toto vydání od Promethea přináší opravdu vydatnou porci hudby z tohoto povedeného filmu. Musím zaplesat apřed Goldsmithem smeknout..."  *****   (29.4.2007)    Blue Max, The (Sony Legacy, 62 min) ber-tram: "K nákupu původních, remasterovaných, nejvíce kompletních a čertví jakých edic se strhnout nenechám, The Blue Max mi vyhovuje v klasickém balení od Sony Legacy (1995). Score si vychutnávám jaksi reminiscenčně, poněvadž mi nápadně evokuje rozmáchlou válečnou mluvu mého favorita Rona Goodwina. Dokonce jej překonává, neboť nejen hlavní téma, nýbrž i akční pasáže pojal Goldsmith nadmíru přehledně a majestátně."  *****   (27.2.2018) movie: "Označil bych za nepostradatelný studijní materiál Goldsmithovy hudby k válečným filmům.Je to poměrně dost zajímavé.Na Goldsmitha (pokud neznáte větší množství jeho "válečných" děl") i dost nezviklé.Tahle verze od sony navíc obsahuje i několik starších skladeb, se kterými Goldsmith neměl co dočinění a jsou pěkně nudné..."  ****    Boys from Brazil, The (bootleg, 49 min) VanTom: "Dosti slušná věc se zajímavým motivem v rytmu valčíku a melodickými (až na výjimky) akčními pasážemi. Ĺ koda jen pár tichých "atmosférických" částí, při kterých se vůbec nic neděje, a také nepříliš kvalitního zvuku."  ***   (19.11.2002)    Boys from Brazil, The (Intrada, 2CD) ber-tram: "Hoši z Brazílie se pasují na literární, filmovou a koneckonců i hudební kládu. Nic proti, kulhavý waltz propojený s hrubou agresivitou dusajícího orchestru zvěstujícího rozpínavost zla má vskutku impozantní účinek, i když celek není kdovíjak libozvučný. A koneckonců znovu, Goldsmith se opět realizoval ve prospěch Franklina J. Schaffnera. Tuším, že už pošesté - vím, že teď nejpůsobivěji."  ***   (22.6.2015)    Breakheart Pass ber-tram: "Akustická kytara zakládá rytmus pro vzdušný, trumpetami vypjatý melodický ornament, který slibně otevírá toto album. Idyla končí s druhou skladbou, v níž hlavní motiv skomírá pod kastanětami a rozhlíží se, kudy dál? Objevuje se vždy poznenáhlu, pod vrstvami dramatické vaty, a o to více potěší ucho respektive povytáhne celý soundtrack do lehkého nadprůměru."  ***   (1.6.2015) VanTom: "Hlavní motiv je opravdu vynikající - svižný, energický, zpěvný a zapamatovatelný. Bohužel se ozývá poměrně zřídka, protože valnou většinu soundtracku zabírá napínavá a akční "výplň" v typickém Goldsmithově provedení, chvílemi slušná, chvílemi téměř neposlouchatelná."  ***   (19.11.2002)    Breakout ber-tram: "Breakout mě nikdy obsahem osrdí netrhal, leda formou, neboť vyšel v klubové ručně číslované řadě Prometheus jako druhý počin. Jde o práci typicky autorskou s živými momenty aromatizovanými po mexicku a naproti tomu pasážemi ryze podkresovými nebo drnčivými, chabě záživnými. Rozpaky zažehnává rozsah klasického elpíčka."  ***   (28.5.2015)    Brotherhood of the Bell, The ber-tram: "Neopominutelným kompilačním plusem Intrady je, že dva obskurnější televizní soundtracky sdružila na jedno CD a že jde o díla z navazujících roků, tudíž se i CD snadno dává do poličky, když diskografii vedete chronologicky. S obdobným efektem i pro druhý Brotherhood Of The Bell (1970) skladatel šetrně sáhl do zásobárny druhotných surovin, aby výhradní ložiska nápadů schránil pro něco významnějšího."  **   (24.4.2015)    Caboblanco (Prometheus) ber-tram: "Kdekoliv se setkal Bronson s Goldsmithem (kupř. Breakheart Pass, Breakout), tam zanechali rozpaky. Kromě mexikánské centrální osy jsou tyto soundtracky zásobárnami vaty. Pokud skladatel pojal Caboblanco jako výraz tvůrčí pauzy v r. 1980 (tento rok jediný jeho titul), nemohl se vyjádřit srozumitelněji."  ***   (7.7.2015)    Cain's Hundred ber-tram: "Lacinějším nárokům televizní produkce vychází celá deska (čtyři epizody Goldsmithovy, jedna Mortona Stevensa) vstříc poměrně čerstvými a nápaditými hudebními strukturami. Pochopitelně, že ušpinění prachem na prahu šedesátých let je nasnadě."  ***   (10.2.2017)    Capricorn One (GNP) ber-tram: "Úrodný rok 1978 zaměřil svoji pozornost do mnoha žánrů, vědeckofantastickou látku nevyjímaje. Kdo cejchuje Capricorn One na dílo obzvláštních kvalit, váží si patrně nesmírné semknutosti a ortodoxnosti, s jakou partitura navozuje klaustrofobické, stihomamské i osvobozující pocity. Já ji porovnávám s Outland, jemuž na první pohled sekunduje na jednom CD, ale ve skutečnosti hraje díky širší paletě témat prim."  ***   (25.6.2015)    Capricorn One (bootleg) pepak: "Hlavni motiv jakz takz ujde, i kdyz mu hodne chybi do toho, aby se mohl radit k lepsi casti Goldsmithovy tvorby; je takovej hodne prazdnej, a tak nejak neprijemne podobnej rade dalsich Goldsmithovych motivu. Zbytek je uz uplne o nicem - nuda, nuda, prazdno a nuda."  **   (13.10.2002)    Capricorn One (Intrada, 57 min) ber-tram: "Dovolil jsem si úhybný manévr z mých dokupovacích zásad u ´rezidentů´ a za příjemnou cenu a ve skvělém stavu (od E-wana, jak jinak) doplnil do sbírky původní zvukovou stopu vydanou v linii Intrada Special Collection. Potvrzuje se, co E-wan před časem recitoval ohledně prokreslenosti, prostorovosti, prostě přirozenosti starších nahrávek ideálních k hi-fi poslechu versus univerzální zmixovanosti novinek do jediné hlasité koule, aby se snáz vkutálely a poslouchaly v ipodech a jiných moderních nesmyslech. Kdeže jsou ty staré nekonzumní časy?! Např. v Capricorn One."  ****   (11.12.2015)    Cassandra Crossing, The ber-tram: "Zase natolik unešen nejsem, abych kvapem dokupoval dvoudiskovou edici, navíc původní CD od RCA se mi líbí, byť nezastírám, že Přejezd Cassandra je mou srdeční filmovou záležitostí, tudíž pořízení soundtracku se stalo povinností ještě předtím, než jsem se podujal diskografii Jerryho Goldsmithe kompletovat. Obsahově žádná sladkost: kromě výstavního vstupního tématu a lá Ennio Morricone (že by zapůsobilo klima italského orchestru?!) jde o převažující lomoz vlaku vymknutého bezpečné kontrole. Zvolnění a svěží procitnutí přichází v popové verzi hlavního motivu (č. 6), source písničce (č. 7) a posledních dvou minutách titulků."  ****   (15.6.2015) VanTom: "Tento velmi akční soundtrack ke katastrofickému filmu možná chvílemi připomene Williamsovu hudbu ke Skleněnému peklu, její kvality však zdaleka nedosahuje. Hlavní motiv (zároveň milostné téma) s mírným jazzovým nádechem je pouze průměrný a ještě hůře na tom je poměrně hodně disharmonická akční hudba, která zaplňuje 70% CD. Sice poslouchatelný, ale celkově dosti slabý Goldsmith."  **   (16.10.2002)    City Hall ber-tram: "Veskrze jednotvárnou a obyčejnou noir architekturu podepírají perkusní pilíře, díky nimž vynikne jakás takás melodická klenba. Bez ní by to byla vskutku jen plochá historka okresního formátu (aneb podobenství příznačné pro film z komunální politiky)."  ***   (5.11.2015) Darabont: " City Hall je tradičný príklad Jerryho jemne avangardnej noirovej hudby z 90.-tych rokov, ktorej najvýraznejším predstaviteľom je nepochybne L.A. Confidential. Ani jedno z týchto diel nieje ľahko stráviteľné na prvý pokus, ale keď preniknete do týchto temných vôd, tak to fakt stojí za to. City Hall má okrem iného oproti L.A. Confidential jednu výhodu - je viac zameraný trillerovo, pokiaľ L.A. je takmer čisto atmosférický počin, ktorý je schopný okamžite odradiť rozmaznanejších soudtrackofilov..."  ****   (26.11.2006)    City of Fear (bootleg) VanTom: "Jeden z raných Goldsmithových soundtracků (z r. 1959) ve filmu určitě funguje bezchybně, na samostatný poslech už to tak dobré není. Hudba je většinou napínavá či tajemná, poklidné tempo přerušují na mnoha místech hlasitější strašidelné "lekačky" a akčnější pasáže. To vše bohužel bez nějaké výraznější melodie, jen sem tam s nádechem jazzového rytmu. Tracklist se skládá z jedné 37 minut dlouhé suity."  *   (16.10.2002)    City of Fear (Intrada) ber-tram: "Goldsmithovu filmovou kariéru startuji půlhodinou hlasitého nervního skřípotu z r. 1959, v němž se tu a tam rýsují neklamné atributy originálního skladatelského rukopisu, míseného z jazzovými přiznávkami. Jde o studijní poznávačku, ne o ledajaký audiofilský zážitek."  **   (18.2.2015)    Coma ber-tram: "Coma mě, nevím proč, evokuje Logan´s Run. A vlastně vím proč: obojí je sci-fi a obojí vydal Bay Cities. Ovšem již první tóny tlukoucího klavíru straší, že Coma je mnohem avantgardnější zásek, jenž může uspět maximálně u hledačů neotřelých zvukových dimenzí. Tito hledači však asi bez milosti odsoudí popové, diskotékové Love Theme."  ***   (30.6.2015)    Congo ber-tram: "Lebo M se angažoval třeba pro Zimmera v Power Of One, kde pocitově ovládl větší teritorium, kdežto Congo obhájil především Jerry Goldsmith s nikoliv třeskutě originálními, ale poctivě kalorickými tématy: dětským pro gorilí mládě, vznešeným pro nedozírný obzor pralesa a zlověstně nabroušeným pro lidoopí strážce pokladu. Zrovna Congo při půlhodinové délce ponouká k pořízení si úplného vydání."  ****   (29.10.2015) Lavran: "Na poslech velmi příjemný a poměrně optimistický OST. Nejde samozřejmě i nikterak geniální dílo, ale tolik typický Goldsmithovský feeling prostě ocenit musím. Nechybí tu nic, co by měl správný soudntrack mít: akce, napětí, pěkný hlavní motiv (zde navíc navozující atmosféru černého kontinentu)...Congo rozhodně doporučuji:)."  ****   (17.4.2007) Salahadin: "Mě se ten soundtrack líbí! Krásný motivy, svižný skladby, co skladba to zajímavý motiv. Velmi příjemný poslech, pestrý, melodický, v typicky Goldsmithovském balení."  ****   (9.11.2006)    Contract on Cherry Street ber-tram: "Jedna z uštěpačných kompozic, rezignujících na marnotratnou melodiku a usazená ve středních tempech, patrně reaguje na tvrdý chléb policejní práce. Vznikla v roce mého narození a v diskografii ji zviditelňuje třetí místo v limitované sérii Prometheus Clubu."  ***   (17.6.2015)    Criminal Law ber-tram: "Poblouznění elektronikou řádilo zhruba ve stejný čas čili epidemicky a ovládlo mnoho velikánů: prodělal ho v delších záchvěvech Jarre (Distant Thunder, No Way Out), prodělal ho Poledouris (Spellbinder, No Man´s Land), prodělal ho Goldsmith (Extreme Prejudice) v této chvíli přednášející o Criminal Law. Možná tím otevírali nové dimenze, nepochybně tolik neprodražili produkci filmu, a každopádně se setkali s vlažnějším aplausem posluchačů. A přitom trestní právo je tak fascinující disciplína!"  **   (2.9.2015)    Damien: Omen II Anthony: "Je až s podivem jak dokázal Jerry skvěle navázat na své pro mnoho lidí životní dílo The Omen. Znovu skvěle rozehrané děsivé sbory, bez toho, že by docházelo k nějakému zásadnímu opakování témat z jedničky. Tentokrát na rozdíl od prvního dílu chybí klidnější skladby, které by střídaly hororové děsivé pasáže. První část Main Title mi přijde skvělá, podobně skladby Runaway Train či Broken Ice."  *****   (8.1.2007)    Damien: Omen II (Deluxe Edition) ber-tram: "Hudební pokračování satanské trilogie se v deluxe balení rozpadá do celků po cca 34 minutách The Album a The Film Soundtrack. První je uspořádán do méně stop k poslechové úhlednosti, druhý ve více stopách věrně kopíruje posloupnost ve filmu. Fenomenální chorální struktury z jedničky skladatel zručně používá k přirozenému prodloužení jejich infernálního dechu i ve dvojce, která již není tak zuřivá jako debut a působí ? inu, jiná charakteristika mě právě nenapadá ? zpěvněji, hravěji. Přesto je to peklo jaksepatří."  ****   (23.6.2015) Darabont: " Chýba tu trochu kontrast satanskej temnoty a detskej nevinnosti, ale toto je zase skvelé temné dielo, ktoré sa vydalo trochu iným smerom ako jednička. Iné výhrady už nemám."  ****   (24.11.2006)    Damnation Alley (Intrada) zaplos: "Něco tak strašného u Goldsmitha pohledat. Nulový ústřední motiv, samé "falešné" fidlání, příšerné pazvuky. Možná ve filmu to bylo účelové, ale při samostatném poslechu byste autora takového formátu rozhodně nehádali. Vskutku archivní příšernost, kterou nezachrání ani moc hezký poslední track."  shit!   (25.3.2018)    Deep Rising ber-tram: "Jestli stereotypní tepání bicích a vřeštění žesťů ovládá i dvojnásobnou porci, která nedávno vyšla, pak sbohem. K životu, resp. k archivním účelům stačí dřívější výlisek, z něhož se železářství sype habaděj, vyjma začátku a konce probarvených názvukem jakéhosi motivu."  ***   (24.11.2015) zaplos: "Typický akční soundtrack s jedním povedeným motivem a zbytečnou výplní, ale dobře se to poslouchá."  ***   (10.7.2018)    Deep Rising (Intrada, 68 min) zaplos: "Poměrně tradiční Goldsmithův soundtrack, jeho prvky jsou jasné v každé skladbě. Bohužel chybí výraznější a povedenější ústřední motiv, kolem kterého by se celé album točilo a posluchače tak více zaujalo. Tady stačí bohatě kratší verze, tato delší, 67 minut dlouhá verze, je naprosto zbytečná. "  **   (10.7.2018)    Dennis the Menace ber-tram: "Kadence úvodních titulků a vybraných taktů jakoby ohlašovala druhý díl The Great Train Robbery, zbytek však servilně podkuřuje nárokům uličnické komedie. Tzn. předvádí šňůru křivolakých pseudomotivů utnutých dříve než se mohou etablovat a zdomácnět v paměti."  ***   (13.10.2015)    Detective, The (18 min) ber-tram: "Sebezahleděný The Detective mi dělá vrásky, protože se s noirovou lhostejností vecpal před čipernější Von Ryan´s Express. Přečtěte si komentář k němu, za vše může Intrada."  ***   (7.4.2015) zaplos: "Hudba dnes už nezajímavá, výrazně opravdu zastaralá, ničím neosloví, žádný silný motiv, dá se to ale poslouchat. Naštěstí výrazně krátké. "  **   (7.5.2020)    Early Years: Volume One, The (kompilace) ber-tram: "Již v raných letech to skladateli znělo uvěřitelně, v pravých momentech líbezně (Playhouse 90), pátravě (Perry Mason), pro chmurnou příležitost (fragmenty tzv. library music) či k vzteku (Wake Up To Terror). Hodinka určená více pro archeology by dozajista mohla na poctivé řemeslo upamatovat i tápající modernu."  ***   (19.2.2015)    Edge, The ber-tram: "I kdyby jen kvůli lepšímu (akčně rozostřenému) obalu, ponechám si původní vydání. Co totiž La-La Land štědře přidá na muzice, lajdácky ubere na grafickém zpracování."  ****   (18.11.2015) zaplos: "Kromě úvodní hezké skladby nenabízí toto dílo nic objevného ani poslouchatelného, spíše opakuje hlavní motiv v hlasitých variantách, ale není to tak dobré, aby to stálo zato. "  **   (11.3.2014)    Edge, The (La-La Land, 66 min) ber-tram: "Ať se po tomto záznamu kriticky vozí kdokoliv, neuzme mu jedno z nejpronikavějších a nejdojemnějších hlavních témat, co kdy autor složil. Pravda, kdo si nelibuje v klaustrofobní, rafinovaně vyčkávací akci, může namítat monotónnost, obzvláště vůči kompletní limitované verzi (66 min.), kde hlavní téma tvoří dominantní osu."  ****   (13.11.2015) zaplos: "Spíše slabší Goldsmithovo dílo z pozdější doby, kdy chrlil jeden soundtrack za druhým a přeci jen originalita už chyběla. Ústřední motiv je krásný a poměrně často je opakován. Ale akční část vyplňuje téměř celé album a je zcela fádní a nezajímavá. Přesto je na hudbě zajímavé, že i když jí tolik vyčítám, album se mi celkově líbí. To je kouzlo Goldsmitha. "  ***   (11.3.2014)    Escape from the Planet of the Apes (29 min) ber-tram: "Z Planety opic Goldsmith zbaběle zdrhá odlišnými audiokanály než jakými se na ní v r. 1968 ocitl. Zatímco tehdy se přihrnul živelně, způsobem na notový papír těžko zachytitelným, nynější úprk je docela ukázněný až toporný, jako vystřižený z hudební čítanky."  ***   (28.4.2015) zaplos: "Z dílny Varese Sarabande doputovala v limitované edici 3000 kopií hudba ke třetímu pokračování opičí ságy. Hudba to není nijak výrazná ani výtečná, poslech není zrovna lehký, těžko hledat nějakou ucelující melodii či motiv. Je to asi takové, jak to film potřeboval, ale samostatně se to k více četnému poslechu vůbec nehodí. "  **   (18.7.2013)    Executive Decision ber-tram: "Svůj akční slovník autor neobohatil ani neochudil, nýbrž v půlhodinové řeči rozumně vytěžil. Strohou intenzitu dechových nástrojů a smyčců posiluje elektronická klec obepínající nervní orchestr, který nerad polevuje v nasazení a boří symetrii nahrávky. Asi se minu s názorem většiny cestujících, ale mě Boeing 747 v ohrožení (jak vulgárně zní distribuční název filmu) vynáší do příjemně turbulentního letového pásma."  ****   (9.11.2015)    Executive Decision (bootleg, 84 min) VanTom: "Výborně provedený bootleg (kompletní hudba včetně "source music", alternativní verze, kvalitní zvuk), bohužel k nepříliš povedenému soundtracku. Chybí výrazný motiv, akční hudba je naprosto průměrná (a je jí málo) a většinu score tvoří napínavé, atmosférické vyčkávací pasáže bez melodie, které ve filmu fungují výtečně, ale na samostatný poslech se vůbec nehodí."  **   (16.10.2002)    Explorers (Intrada) ber-tram: "Zvláštní, půlhodinku na LP jsem si v obklopení písničkami vychutnával, a jakmile se program rozdrobí do šíře celého CD, ne a ne se v osnově a melodiích zorientovat. Vše se připomíná v náznacích a útržcích, jak jsou skladby ponovu segmentovány, plyne to atmosfericky, ba chvilkami uhrančivě, jenže s neznatelným spádem."  ***   (10.8.2015)    Extreme Prejudice (50 min) ber-tram: "Technologie výroby této sveřepé orchestrálně - elektronické koláže by mě zajímala: nahrálo nejprve svoje party maďarské operní těleso anebo se již strefovalo do syntezátorových rastrů předložených skladatelem? Skloubení totiž funguje jakoby vznikalo obojí naráz čili procedurálně je pozoruhodné, výrazově už tolik ne."  ***   (21.8.2015)    Fate is the Hunter (Intrada, 14 min) ber-tram: "Fate Is The Hunter alias dovětek pošeptaný na CD za Shock Treatment. Trvá všehovšudy, tedy i s bonusy, miniaturních 14 minut, což je zhruba čas k zafixování permanentní něžné melodie a k napsání tohoto komentáře."  ***   (10.3.2015)    Fierce Creatures ber-tram: "Komparativní výhodu získává tento skromný soundtrack následnictvím za Chain Reaction. Tzn. po hranaté a neohebné výplni nabízí nenáročný relax u křepkých, drobet nezbedných melodií s rezervovanými orchestracemi."  ***   (12.11.2015)    Final Conflict, The Lavran: "Monumentální hlavní motiv je dokonalý a ačkoliv po zbytek alba Goldsmith nedělá nic jiného než jej všemožně variuje jde o výborný soundtrack. Za zmínku pak stojí především skladba The Hunt, která je dle mého absolutním vrcholem desky..."     (29.4.2007)    Final Conflict, The (Deluxe Edition) ber-tram: "Mistr trilogií v žánru akčním (Rambo) i hororovém (Omen) sleduje obdobnou vývojovou trajektorii: jednička kontroverzní, prudká a živočišná; dvojka technicky rozvíjející a obrábějící motivy; trojka ležérní, retrospektivní, vyzrálá."  ****   (9.7.2015)    First Blood ber-tram: "Za zrození legendy odpovídá akustická kytara, jemné trubky a smyčce, které amalgamují jeden z nejvýtečnějších motivů Jerryho Goldsmithe, a to zhruba v polovině jeho tvůrčí dráhy. Škoda - psáno na vrub bezvadného snímku - že úvodní poezie se rázem zvrtne v poměrně komplikovaný porod. Nadějné embryo se tak na svět k životadárnému nádechu vylíhne až v instrumentálce a písničce nakonec."  ****   (17.7.2015) VanTom: "CD začíná krásným (až romantickým) poklidným motivem, kterému je kromě první "věnována" i poslední skladba (resp. předposlední, poslední track je ucházející písnička (na hlavní motiv)). Zbytek hudby je naprosto typický akční Goldsmithův mix orchestru a elektroniky, nad průměr vybočující jen výjimečně (ozvěny hlavního motivu)."  ***    First Knight ber-tram: "Přestože se vydání od La-La Landu zde na OSTwebu vyšvihlo na druhou příčku soundtracků s nejlepším hodnocením, přestože má kladné recenze (Filmtracks), nenechám se zviklat pár minutami navíc a budu se živit tímto původním, prý nedbale zaranžovaným vydáním. A samosebou bootlegem. Ledaže bych obojí prodal za cenu pořízení La-La Landu? Utopie."  ****   (3.11.2015)    First Knight (bootleg, 78 min) ber-tram: "Pepak si před lety na Lopuchu postěžoval: ´poslouchám poprvé 2CD vydání od La-La Landu a mám z něj velmi rozpačitý dojem - možná se mi to jen zdá, ale připadá mi, že je zvuk takový zastřený a věci, které z předchozích dvou vydání znám jako výrazné, se jakoby slévají dohromady.´ Dost směrodatných informací, abych zůstal věrný předchozím dvěma vydáním; teď s chutí poslouchám lisovaný bootleg od ´slovutných´ Camelot Records."  ****   (3.11.2015) Salahadin: "Jerryho historický kousek a pro mě jeden z jeho nejlepších. Hlavní Artušův motiv přesně vyjadřuje jeho majestát a vážnost. Hudba má jen málo slabších okamžiků. Výtečná sborová skladba ke konci (místy mně připomíná znělku na pohár UEFA:-))). Moc pěknej soundtrack, kterej by si určitě zasloužil lepší film."  *****   (23.11.2006)    Flim-Flam Man, The ber-tram: "S bluegrassovým instrumentářem (banjo, harmonika, fidle, mandolína apod.) navozuje Goldsmith naprosto uvolněnou venkovskou atmosféru. Vždycky si představuji, jak by to pasovalo do nějakého rozverného českého večerníčku. Evidentně dobře."  ****   (1.4.2015)    Forever Young ber-tram: "Dříve se mi Forever Young upřímně líbil, dnes mám tendence snížit hodnocení, obdobně jako u jiných kompozic Jerry Goldsmithe datovaných do 90. let. Jemnými i hrubšími motivy se tu neskrblí, jenže se nedrží vývojové linie, jakoby byly napřeskáčku. Že by vadu napravovala rozšířená edice?!"  ***   (30.9.2015)    Freud (Varese Club) ber-tram: "Že zrovna z Freuda se dělá taková věda?! Ano, režíroval to respektovaný Huston, skladatel si sáhl na Oscarovou nominaci, ale hudební průlom nepodnikl. To jsem rozčarovaně zjistil po hladové koupi CD, jakmile se v r. 2009 stalo dostupnějším díky vydání u Varese Sarabande."  ***   (27.2.2015)    Gathering of Eagles, A ber-tram: "Vojenskému dramatu vsypává střelný prach do laufů partitura vskutku explozivní a špičatá, pohříchu však trpící nešvarem doby: píše se rok 1963, kdy se snad skladatelé vyjma Rona Goodwina nezmohli na drtivé, dechberoucí ústřední téma, jenom na podpůrné vycpávání obrazového děje, byť nádivkou patřičně kalorickou."  ***   (26.2.2015)    General with the Cockeyed Id, The VanTom: "Velmi povedená (i když z dnešního hlediska už trochu zastaralá - rok 1961) komediální hudba z počátku Goldsmithovy kariéry. Bootleg se skládá ze dvou dlouhých suit (20 a 17 min) a bohužel se neustále nahodile ztišuje a zhlasuje, což je na poslech velmi nepříjemné."  ***   (14.1.2003)    Ghost and the Darkness, The ber-tram: "Vzdor smrtonosnému poselství divočiny soundtrack kráčí opačným směrem: k oslavě životadárného koloběhu v přírodě. Reprodukční cyklus ostatně připomíná i veselá partitura otáčející se během cca 40 minut po elipse cizokrajně kolorovaných harmonií se surovými hlasy zvířecí říše. Na score navazují pseudolidové domorodé popěvky."  ****   (6.11.2015) Milhaus: "Pěkný motiv, ale pořád dokola, na závěr pár domorodých skladeb... Pár skladeb si poslechnu, ale celé cd nevydržím poslouchat."  ***   (1.7.2004) Stanley: "Vzácně jsem si hudby všiml už ve filmu. Třebaže Lovci lvů nejsou na motivy přiliš rozmanití, vše je zkomponováno šikovně do celku, který rozhodně nezní jednotvárně. Dokonce i akční části jsou slušně poslouchatelné a po každém takovém dramatickém zážitku se všechno zpět ukolíbá do klidnějšího ížasného afrického motivu. Několik skladeb se zpěvy domorodců je umístěno izolovaně na konci CD, za což producentům alba děkuji. Za co jim však neděkuji, je odfláknutý chudý ubohý booklet."  ****    Girl Named Sooner, A ber-tram: "A Girl Named Sooner (1975) vzdaluje od The Flim-Flam Man, s nímž bydlí na jednom CD, osm let, ale po hudební stránce jde o sourozence, div ne o dvojčata. Tzn. se jedná o nenucenou, nostalgickou, folkově orientovanou partituru, vybranou s obdivuhodným dramaturgickým citem vydavatelů FSM coby životní partnerku Flim-Flam Mana."  ****   (27.5.2015)    Gladiator (bootleg, 54 min) Stanley: "Hlavní hrdinské téma to má dost podobné Best Shoot, taky takový pěkný elektronický melodický ílet. Obsahuje to i pár příjemných pomalých klavírních pasáží. Ale taky hromadu ničím zajímavého povrzávání, které zabírá velkou část z té necelé hodiny hudby. Avšak až tak hrozné to určitě není, sice neznám hudbu (tuším od Breda Fiedela), která byla k filmu nakonec použita, ale vsadil bych se, že určitě nebude lepší než tohle."  **   (14.1.2003) VanTom: "Těžko říci, proč byla tato hudba odmítnuta a Goldsmithe nahradil Brad Fiedel. Soundtrack sice neobsahuje žádné výrazné motivy, ale popový rytmus a melancholické pomalé pasáže (se smutným klavírem) evokují Rockyho (Bill Conti), jehož nepovedenou kopií vlastně celý film je (tím pádem by se tam tato hudba nejspíš výborně hodila :) Ale nevyzpytatelné jsou cesty producentské."  ***   (16.10.2002)    Going Up of David Lev, The ber-tram: "Televizní příběh o traumatech ze šestidenní války ověnčuje blízkým východem nasáklá kompozice. Malebnost a souměrnost instrumentálního vkladu Jerry Goldsmithe (27 min.) však bohužel pod poř. č. 7 a 9 narušují dvě cizí halekavé písničky. Zpívá je jakýsi Topol, ale Filip to není."  ****   (12.5.2015)    Great Train Robbery, The (28 min) movie: "Tak hlavní motiv je perfektní.Ani ani to ostatní vás neurazí.Nejzajímavější na to všem ale je, že soundtrack je MADE IN CZECH REPUBLIC (nebo CZECHOSLOVAKIA-teď si nejsem jistý)!Na cd najdete ještě poměrně slušný soundtrack WILD ROWERS...P.S.Závěrečná skladba je prostě ížasná, nezapomenutelná-prostě skvělá.Tento soundtrack si pořiďtě prostě co nej nej nejdřív..."  *****    Great Train Robbery, The (Varese, 36 min) ber-tram: "Půvab zvuku ze super audio CD jistě nedocením, nemaje na to správnou aparaturu, zato doceňuji náplň disku uhnětenou z dominantní melodické linky, která se pokradmu vine celým albem. Zní tak hezky starosvětsky a přitom poťouchle a v různých variacích, že za celých 36 minut nezanudí. Kratší vydání zaujme nanejvýš výrobou CD v Československu."  ****   (29.6.2015)    Gremlins (FSM) ber-tram: "16 minut vzácného score na řadovém albu zničehonic nahrazuje skoro čtyřnásobek na lehko dostupném 2CD a rozevírá oponu estrádovitému, únosně skotačivému, v zásadě kamarádskému představení. Bagatelní půjčky z Tiché noci i od Maxe Steinera jsou poctivě splaceny vlastními motivy, najmě frenetickým gremlinovským ragem, který onehdá rozpumpoval koncertní obecenstvo v Rudolfinu."  ***   (5.8.2015)    Gremlins 2: The New Batch ber-tram: "Gremlins 2 v sobě pochopitelně nesou ozvěny originálu, včetně uštěpačného ragu, a jak bývá u Goldsmithe tvůrčím zvykem, nezůstávají slabším odvarem, ale plnohodnotně nastupují do načatých šlépějí. Osvojený styl se ostatně skladateli zúročil i v některých dalších filmech vyžadujících hlavně dravou a poťouchlou omítku."  ***   (9.9.2015)    Haunting, The ber-tram: "Otevírák zní jako karusel a jmenuje se The Carousel, to je náhoda. Vtom však: kolo se nám polámalo, mnoho škody nadělalo. Přeci jen The Haunting je o strašení, ne o jízdě na kolotoči, čili převážně osciluje v mollových a studených tóninách, naštěstí navazovaných pomalu a harmonicky, které vygradují do působivé předposlední Finally Home."  ****   (2.12.2015)    Hawkins on Murder (FSM, 18 min) ber-tram: "Trojici televizních skečů na CD od FSM vede Hawkins On Murder s moderně znějícím rytmickým tématem, hned na to zlomeným do pátracího tajuplna. Na úvod slušná rozcvička, uslyšíme, čím nás zmrazí následující Winter Kill?!"  ***   (15.5.2015)    High Velocity ber-tram: "Nijak světoborný autorův standard. Kýčovitý cizokrajný start se brzy překlopí do uvěřitelnější, byť váhavější tóniny, načež se ubírá směrem poctivé goldsmithovské akce nadívané signifikantními harmoniemi a odkazy na exotiku lokality, v níž se odehrává děj."  ***   (19.6.2015)    Hollow Man ber-tram: "Doprovodně pojatý kompozit určitě věrně slouží sci-fi příběhu; samostatný poslech z něj činí hru na hledání témat mezi jejich matnými náznaky. Žádná z notových smyček se totiž nijak zásadněji nerozvine, zůstává v tápavém nakročení, dokud ji nepřetrhne některý z důvěrně již známých akčních vpádů."  ***   (3.12.2015) zaplos: "Hudba k thrilleru, takže slyším kupu ruchů a tónů, co se nedají opakovaně poslouchat, není zde pořádný motiv kromě slušného úvodního tracku. Velmi slabé. "  **   (3.9.2023)    Hollow Man (Intrada, 2CD) zaplos: "Najdeme zde 91 minut jako Complete Score a 47 minut jako Extras Time. Moc není o co stát. To, co nefungovalo v krátké verzi, nefunguje ani zde. Stále slyšíme dokola zlověstné duchařské tóny, které jsou v xtých variacích opravdu nudné. Slabý odvar geniálního Goldsmitha."  **   (3.9.2023)    Homecoming: A Christmas Story, The (FSM, 20 min) ber-tram: "Vánoční příběh nebo banjo z mlžných lesů? Každopádně The Homecoming, tudíž přijďte domů a dejte si těchto dvacet minut, u kterých si s chutí vyberete svých ´dvacet´ (minut odpočinkových). Některé skladbičky ovšem vánoční atmosféru nenavozují ani omylem."  ***   (27.4.2015)    Hoosiers (Best Shot) ber-tram: "Pěkná diskoška! Takhle daleko do mainstreamu Jerry Goldsmith nikdy nezašel a je to škoda. Hráči z Indiany pumpují vitalitu do žil tím nejlacinějším a nejúčinnějším způsobem: sázkou na průhledné diskopopové melodie."  ****   (19.8.2015)    Hour of the Gun ber-tram: "Ještě než cokoliv zaznělo jsem věděl, co zazní - důkaz o tom, že když hlavní téma osloví, tak navěky utkví. Ale že by mě tato edice od Intrady, skromnější časově i instrumentálně, osmělila k zakoupení Raineova bohatšího re-recordingu, to zatím ne. Ledaže by přinesl více než jen intradovské repetitorium hlavního tématu."  ****   (31.3.2015)    Hour of the Gun (re-recording, Raine) zaplos: "Albu dominují pomalejší a hezké trumpetové sóla s podařeným motivem, který se (jak je Goldsmithovým zvykem) velmi často a skoro v každém tracku opakuje. Tradiční Jerryho soundtrack, který neurazí a posluchače lehce nadprůměrně potěší. "  ***   (23.4.2014)    Chain Reaction ber-tram: "Chabě se rozvzpomínávám, co by se mi mělo uhnízdit v mozku o tomto titulu kromě roku původu 1996 a cifernících Reevese a Freemana na obalu? Asi pouze tolik, že jde o ryzí hudební služebnost bez výrazného oduševnění, která se mimoděk zhmotnila na pevném nosiči. Co ve Varese Sarabande sledovali tím nedávným tuplákem, kdoví?"  **   (11.11.2015) VanTom: "Velmi rutinní Goldsmith (2 nepříliš výrazné motivy, něco napětí a trocha akce v naprosto typickém provedení). Stále ale melodická a vcelku příjemně poslouchatelná věc - pokud tedy neočekáváte něco výjimečného nebo nedejbože snad inovativního."  ***   (16.10.2002)    Chain Reaction (bootleg, 46 min) VanTom: "Přidaná hudba (pouhých 7 minut - nové tracky jsou na CD duplicitně) se může jevit zajímavá pouze těm, kterým se líbilo už oficiální vydání. Neobsahuje však nic, co by zaujalo i ty ostatní."  ***   (16.10.2002)    Chairman, The ber-tram: "Vehementně orientální score z produkce Prometheus má sotva 32 minut, nešť domáhá se bdělé pozornosti, když kombinuje úryvky tišší (v zásadě harmonické) s hrubě masivními (zpravidla divokými). Své na tom odvedly východní píšťaly a perkuse."  ***   (16.4.2015)    Challenge, The (Prometheus) ber-tram: "Trojici soundtracků The Challenge, Night Crossing a Inchon zestejňuje nejenom rok vydání l. p. 1982, nýbrž i jakási nevýraznost, alespoň pro mé uši. Tak Challenge je šmrncnuta východní filozofií, občas notně rozbouřenou, občas kapku zjemněnou, a kromě toho??! Vlastně už ani nevím."  ***   (21.7.2015)    Chinatown (31 min) ber-tram: "Velká věda se dělá z jednoho poměrně hezkého motivu rozpleteného do několika skladeb zvící deseti minut. Proč?! Zbytek okupuje industriální změť a dobové melodie. Dohromady to dává půlhodinu; kdyby to byla jenom čtvrť (jako ta čínská), nic by se nestalo."  **   (14.5.2015) zaplos: "Kromě velmi hezkého melodického ústředního motivu to stojí za zlámanou grešli. Je to sice krátké, ale poslouchat tam vlastně kromě úvodní a závěrečné skladby není co. Zklamání."  **   (3.9.2023)    Christus Apollo (concert work) ber-tram: "Nefilmový Goldsmith takhle po ránu, no pěkně děkuju! Music For Orchestra se zakousne amorfně a disharmonicky, Christus Apollo chorálně vyprávěcím módem (London Voices & Anthony Hopkins) a Fireworks jaksepatří slavnostně, asi nejblíže filmovému zvuku. Vše přednáší London Symphony Orchestra."  ***   (4.12.2015) VanTom: "Přinejmenším zajímavý, i když nepříliš poslouchatelný monotematický koncertní projekt, jehož každou část (které se ale od sebe téměř neliší) uvádí recitací básně o Kristu a hvězdách (?) herec Anthony Hopkins. Samotná hudba je převelmi komplikovaná, kombinuje operní hlasy, mnohovrstevné sbory (oscilující od náboženských zpěvů po vykrádání The Omen), orchestr a podivné "strašidelné" zvuky a ruchy. Opravdu z tohoto díla budou potěšeni asi pouze hudební teoretici a skutečně nároční posluchači, pro ostatní je příliš nemelodické a příliš monotónní."  **   (19.11.2002)    Illustrated Man, The (bootleg) VanTom: "Hlavní téma tvoří naprosto nevýrazná melodie a zbytek soundtracku se snaží tvářit tajemně a hrozivě, ale je jenom hrozně monotónní, disharmonický, nenápaditý a velmi, velmi nudný. CD není rozděleno na stopy (je to jedna dlouhá 47-minutová suita)."  *   (16.10.2002)    Illustrated Man, The (FSM) ber-tram: "Zdejší hodnocení k pořízení moc nepovzbuzuje, avšak jakmile jednou sbírám, holt sbírám, co chybí. A třeba si z tohoto popudu ještě někdy něco přečtu od Bradburyho, jehož předlohy tu byly zfilmovány, resp. zhudebněny (roboticky, plazmaticky, umělohmotně)."  **   (15.4.2015)    In Harm's Way (35 min) ber-tram: "Japonské vydání kombinuje popisky latinkou plus ´rozsypaným čajem´. Ten připomíná i náplň: tu kvítek lahodný (milostné téma), tu stonek štiplavý (jazzové kvákání), tu lístek dužnatý (bitevní fanfáry). Prostě z různých koutů čajovny smetená směska, která žaludek ani neuklidní, ani neobrátí naruby."  ***   (19.3.2015)    In Like Flint (Varese 1998) ber-tram: "Vděk patří především vydavatelství Varese Sarabande, že jazzově náruživou oddychovku (zřejmě parodii na bondovky) spřáhlo na jednom nosiči s jejím předchůdcem Our Man Flint (1966). Obě mají stejné šance pouťově pobavit, muzikologicky nezaměstnat."  ***   (26.3.2015)    Inchon (55 min) ber-tram: "Trojici soundtracků Inchon, Night Crossing a The Challenge zestejňuje nejenom rok vydání l. p. 1982, nýbrž i jakási nevýraznost, alespoň pro mé uši. Tak Inchon už názvem anoncuje tichomořské válečné drama napěchované akční sekanou i provětrané vlahým monzunem, a kromě toho??! Vlastně už ani nevím."  ***   (22.7.2015)    Innerspace (St.Library bootleg) VanTom: "Naprosto typický akční Goldsmith se dvěma standardními motivy. Zajímavá je použitá elektronika (ve větší míře než obvykle) a velmi originální využití tlukotu srdce jako perkusí."  ***   (19.11.2002)    Innerspace (La-La Land, 79 min) ber-tram: "Potíž soundtracků, které se po mnohaletém půstu, založeném na konzumaci pouze hrstky instrumentálních motivů z řadového alba, vyloupnou v plné parádě, je jejich nenadálá objemnost. Innerspace (1987) od La-La Land nakynul na trojnásobek původních 26 minut, což skýtá možnost prožít četné okamžiky vzletné i nezbytnost přežít četnější momenty obyčejné. A smířit se s mírným sklonem tak dlouhé štreky."  ***   (20.8.2015)    I.Q. ber-tram: "Dva soundtracky na jednom CD dělí 28 let (I.Q. 1994 a Seconds 1966), což v poličce činí zhruba metrový odstup. Než abych kupoval druhé CD, oskenuju zadní booklet prvního a rázem je chronologicky zařazeno! Soundtracky rozděluje také hudební fasáda: u I.Q. infantilní (pozitivní, skočná, vystavěná na rozjívené převzaté melodii Twinkle, Twinkle, Little Star - neznám), u Seconds rafinovaná (napjatá, mimozemská, založená na mrazivých tónech varhan). Protikladná dvojice, jen co je pravda."  ***   (16.10.2015)    Islands in the Stream (re-recording, 51 min) ber-tram: "Tento soundtrack mi obvykle prošumí ušima, poněvadž neposkytuje chytlavý moment, kterým by se usídlil v paměti. Jediná vědomost se vztahuje k symbióze skladatele s režisérem F. J. Schaffnerem, kterou tímto zápisem prohloubil."  ***   (16.6.2015)    Justine (Varese Club) ber-tram: "Poetická & exotická Justine se promenáduje nadvakrát, jednou jako The Film Soundtrack, podruhé jako The Album, přičemž s rozdílem pár minut a pořadí skladeb vychází přehlídka zhruba nastejno. Co dvakrát zopakováno, to lépe zapamatováno."  ****   (10.4.2015)    King Solomon's Mines (Intrada, 59 min) ber-tram: "Hlavní téma si ve zpotvořené podobě milerád kdykoliv pobrukuji k čilému pochodu. Nyní vsedě ospravedlňuji celé dílo, protože si zaslouží vážně víc než jen tři hvězdy (i s tolerancí té Wagnerovy Valkýry). Soundtrack si drží enormní tempo a drajv, pořád pádí kupředu, orchestrace jsou čisté, nezatěžkané hlušinou, a přednes orchestru maďarské státní opery věru profesionální!"  ****   (11.8.2015)    L.A. Confidential ber-tram: "Z Čínské čtvrti je to do L. A. co by kamenem dohodil, alespoň tedy tím notovým kamením. Čili to v praxi znamená dostat se z deště pod okap a nějak tu půlhodinu přestát."  **   (19.11.2015)    L.A. Confidential (bootleg, 75 min) VanTom: "Velice zajímavá, po hudební stránce poměrně komplikovaná kompozice s hutnou atmosférou bezmoci a zkorumpovanosti. Goldsmith se zaměřil hlavně na rytmiku a melodie ponechal stranou (i když soundtrack obsahuje pěkný tragický motiv hraný na trubku). Není to jednoduché na poslech, tento bootleg je navíc přehnaně dlouhý a příliš rozkouskovaný, ale za pozornost určitě stojí."  ***   (14.1.2003)    Last Castle, The ber-tram: "Pro Poslední pevnost jsem si vypěstoval slabost díky přesvědčivému Redfordovi a touto slabostí se snažil infikovat i hudbu. Něco si přináší z Ramba, něco schovává pro Nejhorší obavy, a to NĚCO je velebený duch amerického nepokořeného hrdiny a patos s tím strojený. Předposlední skladba si navíc zaúčinkovala při pientní vzpomínce na magické 11. září."  ****   (7.12.2015) movie: "Parádní soundtrack, kráčející ve šlépějích prvního Ramba.Skladba The Flag je výborná, ale ani ostatní výplň není vůbec špatná.Dvě podivné písničky ale raději přeskočte."  ****    Last Run, The ber-tram: "The Last Run se tváří jako nějaká kriminálka od Morriconeho, což by mohlo být dáno nástrojovým složením poprockové kapely. Jenže i melodie jsou převážně táhlé, nostalgické, jednoznačně povědomé? Jářku, Goldsmith si snad opravdu půjčoval od italského mistra!"  ****   (29.4.2015)    Legend (71 min) ber-tram: "Unikátní syntéza živého orchestru (tradiční The National Philharmonic Orchestra) a sboru s elektronickými elementy je nejvýznamnější markantou a předností nížinaté krajiny The Legend. Někomu může sloužit jako referenční studijní vzorek hudebního reliéfu, jiný ji bude vnímat povrchněji coby éterickou kulisu nějaké tajuplné vycházky. Patřím spíše do druhé skupiny."  ***   (14.8.2015) Lavran: "Co říci k Legendě? Jedná se o jeden z OST, kde Jerry vydatně experimentuje s elektronikou a umně jí kombinuje s klasickým orchestrem a to skutečně v galatním stylu. Soundtrack je to velmi rozverný a bohatý na přehršel motivů a témat. Nejvíce mě upoutal hlavní milostný motiv, který je opravdu nádherný a to především v poslední skladbě s názvem Re-United. Ovšem zaujmou i podařené dramatické momenty a tracky, kde orchestr skotačí sem a tam jako splašený a nedá vydechnout. Temné elektronické vyhrávky pak dotváří výsledný dojem čarovna a mysticizmu a dokonce i mě, kterého elektronika nikdy příliš nenadchla si dokázaly získat . Rozhodně nechápu, jak mohl svého času Ridley Scott zaměnit tuto perfektní hudbu za elektropop od skupiny Tangerine Dream. Dle mého soudu jedna z nejbohatších Jerryho kompozic...vřele doporučuji."  *****   (11.4.2007)    Leviathan ber-tram: "Bájného Leviathana se dovolával již nějaký osvícený filozof, mně stačilo dovolat se pouze Goldsmithova hůře dostupného CD s totožným názvem, což se časem povedlo, ale k osvícení to nevedlo. Orchestr Santa Cecilia di Roma se potýká převážně s hlubším notovým vzorem tetovaným navíc elektronikou, na konci osmdesátých let snad všudypřítomnou. Mladším, méně nadaným sourozencem Leviathana klidně může být Deep Rising."  ***   (8.9.2015)    Lilies of the Field ber-tram: "Po mrtvolném Freudovi následuje - v chronologickém pořadí - skočné půlhodinové osvěžení namixové z countryových ingrediencí: okarína, banjo, basa, housle. Kdyby to někdo použil jako doprovod dětského večerníčku, nepochybil by. Gospelové krákorání by si však odpustil. Peripetie shánění CD se ztotožňují s Freudem; dříve obtížně ke koupi třeba od Tsunami, dnes běžně k mání od Perseverance (CD je stylizováno coby gramodeska)."  ****   (27.2.2015) VanTom: "Totálně pohodové hlavní téma - harmonika, banjo, tleskání, housličky (nejspíš trošku parodující klasické westerny); chtě nechtě se musíte s ísměvem houpat do rytmu. A i ostatní hudba je na velmi vysoké írovni - osciluje mezi veselostí a romantikou, téměř bez dramatických pasáží; bohužel ve 2. polovině trochu ztrácí tempo."  ***   (19.11.2002)    Link ber-tram: "Bez váhání dávám čtyři hvězdy hned na první poslech, který v čase nevadne. Syntezátory ruku v ruce s orchestrem vykouzlily jak senzační ústřední ornament, takový potutelný, vemlouvavý, vážně-nevážný, tak i nadmíru konstruktivní notovou periferii. Každá skladba se jmenuje Link s nějakým přívlastkem shodným, taky zajímavé!"  ****   (17.8.2015)    Lionheart (62 min) ber-tram: "Uprostřed elektrifikované éry, tj. v druhé půli osmdesátých let, buší Lionheart v důvěrně povědomém epickém rytmu, imunní vůči zjevným experimentům. Formát zredukovaný na jedno CD sice kvantum hudby opomíjí, nicméně předpokládejme, že zkrácená symfonická adaptace proběhla s citem a taktem pro nenarušení podstaty."  ****   (24.8.2015)    List of Adrian Messenger, The (Varese Club) ber-tram: "První CD z první půle šedesátých let, které nezanechá vyloženě plytký dojem, uzřelo světlo světa až při příležitosti desetiletého výročí od autorova skonu. Látka se štěpí vedví v okamžiku jedenácté skladby Beagles And Fox, kdy zádumčivá detektivní nálada ustupuje lovecké, pronásledovatelské euforii. Kromě Lost Love (č. 7) a End Cast (č. 13) de facto nezažijete vlídnější noty, natolik je nahrávka závažná."  ****   (5.3.2015)    Logan's Run ber-tram: "Po westernových výletech do minulosti nás Logan´s Run odesílá expresním tempem do budoucna. Mise je to poučná i vcelku kratochvilná. Skladatel drahně experimentuje se zvuky, leccos má na svědomí orchestr, leccos je z umělé hmoty, a nebýt polidštěných The Monument, End Of The City plus finálního Love theme, futuristický skafandr by nepovolil ani o šev."  ****   (12.6.2015)    Lonely are the Brave (Varese Club) ber-tram: "Fatální trumpety zvěstují western, rozjuchaná americana jej vzápětí potvrzuje. Zvláštní mám dojem, patrně subjektivní, jako by na prahu šedesátých let Goldsmith obkresloval hudební ornamenty k tomuto žánru od Bernsteina nebo Morosse. Druhá půle CD sice už jaksi goldsmithovatí, ale nikterak přívětivě a veskrze únavně."  ***   (24.2.2015)    Lonely Guy, The (Intrada) zaplos: "Na úvod 4 nic moc písně. Pak sice delší soundtrack, který se ale tak od poloviny opakuje. Hudba výrazně zastaralá, dá se sice poslouchat, ale nic výrazného to v žádném případě není, odlesk Goldsmithovy geniality tu rozhodně chybí, spíše rutina."  **   (7.5.2020)    Loner, The ber-tram: "Hlavní hudební motiv televizní série The Loner prý vychází z vedlejšího motivu staršího Goldsmithova westernu Lonely Are The Brave. Budiž, to bych nepoznal, což vůbec nevadí, protože vše plyne velice sympaticky, byť krátce: 20 minut ve třech dějstvích je připojeno za Stagecoach (FSMCD Vol. 1 No. 1) a o stupínek ho převyšuje."  ****   (12.3.2015)    Looney Tunes: Back in Action ber-tram: "Poděkování nápomocnému Johnu Debneymu objasňuje, proč se tato nahrávka tak přitrouble a křečovitě šklebí. Nu protože ji zahltil obehranými klišé, na víc se beztak málokdy zmohl. Takže pokud Goldsmithe citelná tvůrčí indispozice přepadla až na sklonku kariéry, pro Debneyho znamená (až na čestné výjimky) setrvalou diagnózu."  **   (15.12.2015)    Love Field ber-tram: "Mezi gigantickými lány roku 1992 typu Basic Instinct či The Medicine Man se políčko Love Field skrovně krčí. Za levno se sice vykoupit nedá, ale přesto je oseto převážně nahodilým náletem nežli homogenní ušlechtilou kulturou."  ***   (29.9.2015)    MacArthur ber-tram: "Jubilejní tisící (můj) komentář na zdejším webu oprašuje generálské frčky, ne ovšem na mudůru Pattona, ale MacArthura. Soundtrack na CD od Varese Sarabande k filmu z roku mého narození se shání hůře, byť jen přepisuje originální 34 minutový program elpíčka od MCA. Na frontě si MacArthur vede minimálně stejně udatně jako Patton: úvodní marš hýří signifikantními goldsmithovskými finesami a překlápí se do vcelku přemýšlivého, vyčkávacího příměří, které v různých variacích (včetně adaptace marše) trvá až do koncovky zrežírované opět energickým maršem. Jelikož absentuje jakákoliv chaotická válečná vřava, vysloužil si MacArthur mou silnou náklonnost."  ****   (27.2.2018)    Magic (Varese Club) ber-tram: "Magické byly nákupní peripetie: když to vyšlo (Varese Club), ještě jsem filmovou hudbu tolik nebral, první kousek letos přes Ebay se kdesi ztratil, takže cestu k majiteli našel před pár týdny až druhý. Majitel připouští, že čekal magii odpovídající tomu, co obdržel. Akorát nevěděl, na jakém nástrojovém podnose mu bude naservírována. Z palety instrumentů mu nemocněji utkvěla v hlavě foukací harmonika s kapkami klavíru."  ****   (24.6.2015)    Malice ber-tram: "Půlhodinu thrillerových nárazů a výplní rámuje na začátku a konci pohádkový motiv s mělkými chorály jak ze Střihorukého Edwarda, a to je tak vše, co lze na tomto překlenovacím můstku ocenit."  **   (12.10.2015)    Masada (37 min) zaplos: "Takový ten zcela typický Goldsmithův soundtrack - báječný ústřední motiv, kolem kterého se motají všechny další skladby, zároveň však jsou i sami o sobě dobré. Asi přesně takové to album, které si fanoušci Goldsmithe rádi poslechnou, ale známe i lepší díla."  ****   (13.7.2011)    Masada (Intrada, 75 min) ber-tram: "Vznešená a tuze horkokrevná Masada, kterou mi tupý Word ustavičně přejmenovává na vulgární Násadu, vyvolává ve všech čtyřech dějstvích nápadné vzpomínky na QB VII. Podobnou lokalizací, výraznými tématy, souměrností a velkoplošností nahrávky. Druhé CD Mortona Stevense samozřejmě rádo vytěžuje Goldsmithovy motivy."  ****   (10.7.2015)    Matinee ber-tram: "Balanc na pomezí 3 až 4 vyhrála vyšší meta, přeci jen Matinee (1993) tak bezelstně a relaxačně plyne, že by nebylo fér stávající hvězdičky umazávat. Jiných adeptů na snižování kreditu se u Goldsmithe v devadesátých letech najde požehnaně."  ****   (8.10.2015)    Medicine Man ber-tram: "Tropický kýč za plný počet, je toto možné?! Ano, neboť co skladatel rozvrhl v subtropické Under Fire, suverénně zopakoval po desetiletce v dokonalé masce Šamana. Div ne infantilní melodie spojil s vláčně melancholickými, naznačujícími čarokrásnou i nebezpečnou tvář džungle, jakož i šálivou představu o sobě samém. Deska totiž disponuje reklamně vynikající hudbou, nikoliv výstižnou charakteristikou autorova rukopisu."  *****   (24.9.2015) Salahadin: "Skvělej melodickej soundtrack. Goldsmith se zaměřil na uplně jiné prvky, občas až hraničící s kýčem, ale vytvořil dokonalé dílko. Nádherně poslouchatelné. A skladba The Fire je dokonalá!"  *****   (9.11.2006) Stanley: "Tohle je tedy věc! Od té doby, co jsem si prvně poslechl Ĺ amana, neznám pro tento soundtrack nic než chválu. úchvatný, skvostný, rozmanitý, líbezný, poutavý, jedinečný,... to by stačilo. :-) Plné hodnocení dávám dost zřídka - jen titulům, které si to OPRAVDU zaslouží - a Ĺ aman je toho výtečným příkladem."  *****   (14.1.2003)    Mephisto Waltz, The ber-tram: "Jelikož obdivuji nonkonformní tvorbu Elliota Goldenthala, experimenty mě nepohoršují. Tudíž jsem tušil, že waltz, když ho vykrucuje mefisto, nebude začátečnická hodina tanečních, nýbrž lekce pro pokročilé. Nahrávka je kovově industriální, hororová, a jde-li o nástroje, vévodí jí epileptické smyčce. Věřím, že o sto let starší stejnojmenná díla klasika Ference Liszta zněla jinak."  ***   (4.5.2015) VanTom: "Extrémně disharmonický a kakofonický soundtrack, který až na pár klidnějších pasáží zní jako příprava orchestru před koncertem. Skutečně silná káva, proti které vypadá třeba Se7en jako ta nejmelodičtější hudba s krásnými zpěvnými motivy. Ve filmu to nejspíš funguje, ale na samostatný poslech pouze pro masochisty."  *   (19.11.2002)    Mom and Dad Save the World ber-tram: "Gremlinsovské vrtochy ožívají právě zde, a nejen to - přijde mi, že nahrávka tak či onak žije z kdečeho, co už tu bylo. Útržky laxních melodií, donkichotská vzedmutí orchestru, zbrklá mimika. Mámo táto, spaste svět, v komoře je myš porozená horou."  **   (6.10.2015)    Morituri (bootleg) pepak: "Prvni stopa je docela zajimava, trochu pripomina uzasnej Under Fire, ale zbytek je dost prisernost :-(. Jeste stesti, ze se k tomuhle CD stejne skoro nikdo nedostane, takze od nej nemusim odrazovat..."  *    Morituri ber-tram: "Morituri věrno názvu tvrdošíjně hraje po celých 42 minut na tragickou, hřbitovní notu. Místy se hrobové divoce otvírají, místy zvoní teskný umíráček a na konci bručí asi nějaký zombie. No, není to soundtrack, u kterého bych si výskal (navazující patnáctiminutové Raid To Entebbe od Davida Shirea ostatně nedopadá o nic líp)."  **   (13.3.2015) zaplos: "Poslechnuto v rámci edice Silver Age Classic Morituri / Raid on Entebbe z roku 2001, kde prvních 18 tracků je z Morituri, další 4 tracky z Raid on Entebbe. Morituri je typickým příkladem soundtracku, který stačí jedenkrát poslechnout a vícekrát není třeba. Není tu nic, co by stálo za zmínku, není tu pořádný motiv, akční pasáže jsou spíše k pláči a těžce poslouchatelné. Typická ukázka nepovedeného score a že i mistr Goldsmith si uměl vybrat slabší chvilku. "  *   (25.3.2018)    Mr. Baseball ber-tram: "Kdyby Goldsmith neuměl měnit stylové grimasy, brzy bych se cítil opotřebován. Mr. Baseball naštěstí odpaluje krátký rokenrolově-bluesovo-folkový dýchánek, který vpravdě nehýří originalitou, ale chvalitebně vybočuje z běžného orchestračního standardu."  ***   (1.10.2015)    Mulan ber-tram: "Komerční verze slouží jen jako šestadvacetiminutová návnada pro konzumenty nadobyčejně zdařilé filmové hudby, která torzovitě uvízla v neohrabaných prackách komiksového vydavatele, jenž ji ekonomicky zdatně, leč umělecky blbě zadělal do společného těsta s písničkami. Dejte na bootleg."  ***   (20.11.2015)    Mulan (bootleg, 75 min) ber-tram: "Mulan by oficiální a ucelenou reedici - bez písniček, jen symetrické a temperamentní score - nepochybně snesla. A klidně by jako odrazový fundament mohl sloužit tento zvukově čistý a vyvážený bootleg, který vyšel lisovaný, jenže se hůře shání."  ****   (20.11.2015) Salahadin: "Mulan je vynikající epické score, kde Goldsmith opět ukazuje, že akci má v malíčku. Vzletné, bombastické, heroické motivy, výborně začleněné bubny, čínské motivy, ale i pro mě neposlouchatelné písničky, ovšem kvalita Goldsmithovy hudby se neztratí. Na poslech velmi lahodné sousto od Mistra."  ****   (2.5.2006)    Mummy, The Anthony: "Tohle CD dělím na dvě rozdílné části. Jednak obsahuje otravné hororové (napínavé) disharmonické pasáže (např. Rebirth či The Mummy), jednak obsahuje naprosto geniální akční skladby, patřící k tomu nejlepšímu co Jerry v poslední době v akčním žánru složil. Takové jsou například skladby Tuareg Attack, Giza Port či Camel Race - zde Jerry ukazuje svůj obrovský smysl pro rytmus. Nejkrásnějším místem CD je pro mě pár prvních sekund skladby Mumia Attack, kde přijdou ke slovu netradiční bicí. Jinak je to chvílemi docela poobné 13th Warriorovi, ale na originalitě mi nikdy moc nezáleželo. "  ****   (14.10.2003) ber-tram: "Mumie bývá dávána do souvislosti s The 13th Warrior, snad díky stejnému vročení (1999) a nápadnému dojmu, že autor nejen používal obdobnou výrazovou řeč, ale že si z jednoho pro druhé vypůjčoval. Zatímco severští Vikingové jsou přehlední a kultivovaní, Mumie si nezadá s divokostí a nevyzpytatelností pouštních tornád: hlučí hlasitěji, pádí krkolomněji a melodické zákruty prožívá živelněji. Je tuze strhující (leč Silvestriho dvojka hraje zraleji)."  ****   (30.11.2015)    Mummy, The (bootleg, 94 min) ber-tram: "Kdepak, oficiálních 58 minut vydá až až, zjišťuji po poslechu bootlegu o 94 minutách. Kontrolně proberu ty části, které jsou zde navíc a na správném místě, když plní jen úlohu podkladového repetitoria, nikoliv inovativní dějotvorné linie."  ***   (1.12.2015) VanTom: "37 minut nového materiálu se z valné většiny skládá z napínavých a strašidelných pasáží nebo z hlasité akce (jako druhá polovina oficiálního CD) a nepřináší tak příliš nového (pouze "remixuje" už známé). Přesto ale není complete score nezajímavé, na samostatný poslech se však přece jen více hodí kratší vydání od Deccy."  ****   (16.10.2002)    Night Crossing (59 min) zaplos: "Zdařilý Goldsmith s tradičními jeho prvky, chybí snad jen výraznější a líbivější ústřední motiv. I tak se toto trochu akční a trochu dramatičtější album dobře poslouchá. "  ***   (3.9.2013)    Night Crossing (47 min) ber-tram: "Trojici soundtracků Night Crossing, The Challenge a Inchon zestejňuje nejenom rok vydání l. p. 1982, nýbrž i jakási nevýraznost, alespoň pro mé uši. Tak Night Crossing v základní verzi 47 min. přináší jeden průběžný burácivý val tónů, přerušený houpavou piknikovou pauzou, a kromě toho??! Vlastně už ani nevím."  ***   (20.7.2015)    Not Without My Daughter (35 min) ber-tram: "Silva Screen prezentuje toto dílko v němčině (Nicht Ohne Meine Tochter), názvy skladeb již anglicky. Aspirace na objektivně silný nadprůměr tady horko těžko může uspět, zato osobní sympatie dám najevo, protože se mi tento poklidnější, elektronikou glazovaný styl zamlouvá. Ne však na 4 hvězdy."  ***   (22.9.2015)    Omen, The ber-tram: "Štěkavé ďábelské chorály natrvalo katapultovaly tento soundtrack nejen mezi pomyslnou desítku toho nejlepšího od Jerry Goldsmithe, nýbrž i mezi elitní výběr nejpovedenějších soundtracků všech dob. Informace, že skladatel za něj obdržel jediného Oscara, výsostně podtrhuje fakt, že se akademici projednou vážně strefili, ale jinak je ostudná, poněvadž si jich zasloužil víc."  ****   (9.6.2015) Rocketeer: "Jak se Satan dostane do nebes aneb za tohle má Jerry své místo na Olympu jisté. Bez výhrad, bez komentáře, to se nedá okecat, to se musí slyšet a POSLOUCHAT! Krásné. 5*"  *****   (18.11.2004) Salahadin: "Tak nevím, mě tenhle soundtrack vůbec nic neřekl, démonická hudba se nedá absolutně poslouchat, čili de facto jde o Jerryho úspěch. Tohle přece složit chtěl ne? Neposlouchatelný mrazivý soundtrack."  **   (17.8.2008)    Omen, The (bootleg, 54 min) VanTom: "Kontroverzní dílo, které jedni vynášejí do nebes a druzí nedokáží doposlouchat ani do poloviny. Zcela určitě ale ukázka Goldsmithova talentu - křehké romantické melodie postupně temnou (temnějí ?) a přecházejí v disharmonickou akci a děsuplné chorály, mnohovrstevné a nelibozvučné, bezkonkurenčně budující atmosféru tajemného a neuchopitelného zla. Tento soudtrack vyžaduje velmi soustředěný poslech, při kterém se odmění netradičním hudebním zážitkem."  ****   (19.11.2002)    Omen, The (Deluxe Edition) ber-tram: "Čtrnáct minut k dobru a jiné řazení skladeb podněcuje k rozmnožení této burcující nahrávky z r. 1976 o deluxe edici ´po pětadvaceti letech´, ačkoliv nepřináší žádné extra novoty, neboť páteří zůstává původní vydání na téže značce (Varese Sarabande). Napravuje však dramaturgický přešlap, když umísťuje katarzní písničku až na konec alba, nikoliv doprostřed; má také daleko výpravnější booklet - pro čtenáře, kteří simultánně studují úlohu té které skladby ve filmovém ději."  *****   (10.6.2015)    One Little Indian ber-tram: "Přestože soundtrack začíná skladbou Escort The Prisoner, jejíž název evokuje přísnost, zní tato převážně ryčně a bezstarostně. Další tracky těží z představeného motivu, někdy jsou ostnatější, jindy blahosklonné, nicméně tak nějak stagnují. Dokodrcat se bez únavy až k finální 51 minutě dá proto trochu přemlouvání."  ***   (7.5.2015)    Other, The ber-tram: "The Other (1972) tvoří vhodného tématického i chronologického společníka pro The Mephisto Waltz (1971), s nímž ve formě 22 minutové suity osévá plochu CD od Varese Sarabande. Konvenčnějším pojetím notně vyvažuje předcházející kakofonickou masáž, takže si CD možná pořídí i ti, kterým teď povím, že The Other, pokud ho kolem osmnácté minuty šmahem utnete, je hojivou náplastí na uši zdrásané od The Mephisto Waltz. "  ***   (5.5.2015)    Our Man Flint (Varese 1998) ber-tram: "Takže skoro totéž: vděk patří především vydavatelství Varese Sarabande, že jazzově náruživou oddychovku (zřejmě parodii na bondovky) spřáhlo na jednom nosiči s jejím následovníkem In Like Flint (1967). Obě mají stejné šance pouťově pobavit, muzikologicky nezaměstnat."  ***   (27.3.2015)    Outland ber-tram: "Nahrávka funguje naplno ve filmu, oproštěna od obrazu zní dost jednotvárně. V podstatě jde o nepřetržitou ocelovou akci, bezesporu brilantně zorchestrovanou a přednesenou, leč pro melodiechtivý našinec poněkud nestravitelnou. Umístit Outland (1981) na jedno CD s příbuzným Capricorn One byl ovšem báječný manévr."  ***   (16.7.2015)    Papillon (Silva, 36 min) Lavran: "Motýlka z ranných Jerryho děl zbožňuji. Především pak povedený ústřední motiv zahraný v první skladbě (Theme from Papillon) na tesknou harmoniku a který se prolíná celým albem až do poslední skladby. Soundtrack je celý lazen do velmi smutné polohy, nechybí akce ani klidné tracky. Jednoduše srdcová záležitost ač možná občas sklouzává k opakování..."  *****   (11.4.2007)    Papillon (Universal France, 46 min) ber-tram: "Režisér Franklin J. Schaffner pomohl kariéře Jerry Goldsmithe a naopak skladatel poměrně originálně ozvučil několik jeho filmů. Tohle byste povinně encyklopedicky odreferovali třeba u atonální Planety opic, která obecnému konzumnímu gustu moc nesedne. Kdežto Motýlka zahrnete upřímnou chválou právě pokud jde o žádoucí lahodnost romantické hudby."  ****   (6.5.2015)    Patch of Blue, A (bootleg, 24 min) ber-tram: "Stává se občas, že dílo druhého skladatele předčí počin toho protěžovaného, s nímž sdílí jeden disk. U A Patch Of Blue versus David & Lisa (jakýsi Mark Lawrence) to vychází remízou, protože Goldsmithovo nanicovaté kuňkání klavíru může zaujmout jen při značném soustředění, kdežto Lawrence udeří razantně, až zpozorníte. Ale k A Patch Of Blue: pochybuji, že o 7 minut delší vydání Intrady skýtá více potěšení, než 24 minut od Mainstream records."  **   (18.3.2015) VanTom: "Tento soundtrack je často označován jako první Goldsmithův velký hit (rok 1965). Zajisté je to způsobeno krásným něžným klavírním motivem, patřícím k tomu nejlepšímu v celé Goldieho kariéře, ale i ostatní (převážně romantické) pasáže se svou kvalitou pohybují vysoko nad průměrem. Nevadí ani pár jazzových vsuvek."  ****   (19.11.2002)    Patton (re-recording, Goldsmith) ber-tram: "Předpokládám správně, že Jerry Goldsmith s Royal Scottish National Orchestra v r. 1997 znovunahráli totéž, co v r. 1970 pro film, tedy cca 35 minut? A hele, isolované score, které jsem onehdá vycucal z DVD, trvá o pár minut déle, zní věrohodněji, filmověji a divný dojem z re-recordingu citelně opravuje! Přesto je hudba vyjma úderných vojenských maršů převážně číhavá, vyčkávací, bez vývoje."  ***   (17.4.2015)    Planet of the Apes (31 min) ber-tram: "Pro muzikology a evoluci filmové hudby znamená Planeta opic událost, pro posluchače je výzvou k posílení imunity vůči kakofonické uzurpaci. Ke zvýšení odolnosti by mohlo napomoci třeba užívání hudby ve spojitosti s obrazem, kde účel výsostně posvětil prostředek."  ***   (8.4.2015)    Players (Intrada) ber-tram: "Bingo! Lepší být nadšen z nenápadného, než rozčarován z proklamovaně skvělého. Soundtrack skromně zastrčený v letokruhu 1979 mezi veledůležité Alien a Star Trek bere těmto veličinám plasmu z motorů svou bezprostředností a obyčejností. Střelhbitá eponymní první skladba vymezuje kontrastní mantinely klidnějším melancholickým meandrům, popohnaným diskotékovou adaptací Love Theme (č. 9), swingovou Travel Time (č. 11), dokud selanku nepřetrhne třaskavá úvodní směs Winning Streak. Následuje zamyšlená The Boat a průřezová A Final Decision. Moje konečné rozhodnutí = pět hvězd."  *****   (2.7.2015)    Police Story ber-tram: "Ústřední pouliční motiv se mi zabydlel v hlavě, to bych nečekal! Přestože jde o práci pro televizi (vydal ji limitovaně a číslovaně Prometheus), drží si větší noblesu než leckterá partitura pro celovečerák. Její užitná hodnota záleží v zábavnosti, kompozičního poučení moc nepřináší. Pozn.: CD obsahuje též řadu Police Story: Library Cue Variations a uzavírá ho suita z pořadu Medical Story, také příjemný poslech!"  ***   (25.5.2015)    Poltergeist (Rhino, 68 min) ber-tram: "Poltergeist umí nadělat pořádnou paseku i v hlavě, když při poslechu přemýšlíte, zda hororová pásma hudby jsou či nejsou poplatná době vzniku? Nepochybně ano, jak jinak bych došel k úsudku, že mě modernější a leckdy i kakofoničtější kreace Christophera Younga učarovávají jako celek mocněji, nežli Goldsmithovo rozvláčné skřípání? Zde prospívají toliko vybrané kapitoly, např. Rebirth nebo Carol Anne´s Theme."  ***   (23.7.2015)    Poltergeist II: The Other Side (Deluxe Edition, 61 min) ber-tram: "Ani mě nemrzí, že tuto sérii skladatel netáhl dále a skončil u druhého dílu. Štěkavé chorály v They´re Back, Wild Braces a The Worm přemodeloval z Omena, éterické prvky by mohly být při dobré vůli i původní, hororové sekvence znějí o něco méně chaoticky a toporně než v jedničce. Hodinovému celku chybí ukostření hmatatelnou osnovou."  ***   (18.8.2015)    Powder ber-tram: "Přelomovými nápady to na tomhle CD moc nehýří, respektive vůbec, abych byl subjektivně objektivní. Pokud se tedy tak jako já s chutí nasytíte zamlženou perspektivou zvlněného reliéfu výjimečně zastíněného bouřkovými mračny, budete během 36 minut zasyceni."  ***   (2.11.2015)    Prize, The ber-tram: "Víc jsem se snad kroutil, jestli koupit / nekoupit? než jestli poslouchat / neposlouchat? Čul jsem jazzovou zradu od A do Z, a ejhle! Vcelku rafinované, členité, energické a zábavné score nastavené o stravitelné source tracky cizí provenience (a jimi i zpětně poněkud nasáklé) pozměnilo můj apriori skeptický názor."  ****   (2.3.2015)    Psycho 2 (Intrada) ber-tram: "Více než by Goldsmith vděčil Herrmannovi za jeho smyčcová nabodeníčka vděčím já Intradě za komplet vydání, kterým mi ušetřila majlant za půlku téhož od Varese Sarabande. Věděl jsem, že s takřka hodinovou porcí odkapávaného napětí budu na štíru, a pokud se přikloním k lehkému nadprůměru, pak za úseky obdařené nějakou melodií, např. závěr Don´t Take Me nebo závěr úplný (End Title)."  ***   (27.2.2018)    QB VII (re-recording, Raine) ber-tram: "Fitzpatrickovy re-recordingy pokaždé uzemňují masivním soundem, který doslova přetéká z reproduktorů a i nahrávku letitou omlazuje o několik dekád. Notabene když stavební materiál sám o sobě vyniká trvanlivostí a pokrokovostí. Elegické QB VII se v tomto luxusním dvoudiskovém provedení stává povinnou položkou aneb fragmentární Intradu si ponechte leda archivářsky."  ****   (22.5.2015)    Raggedy Man ber-tram: "Jakmile Poledourisovo Cherry 2000 odstartovalo Varese Sarabande Club, nastavilo tím náramnou laťku pro elitní soundtracky, exkluzivní obsahem i dosavadní nedostupností. Od té doby bohužel Club značně degradoval, a leckdy falešně zvyšuje atraktivitu jinak tuctových děl jejich limitovaností. Raggedy Man ještě splňuje původní rigorózní normu: zní čerstvě, na tehdejší tvůrčí poměry skladatele neopotřebovaně a mimořádně. A shání se za těžký peníz, nemáte-li bootleg."  ****   (8.7.2015)    Rambo: First Blood Part II (Silva, 60 min) ber-tram: "Pokorná tvář hlavního motivu z prvního dílu se nyní mihne jen stopově, neboť ho neustále pohlcuje odhodlaná akce. S takto hektickým konceptem jsem se sžíval poměrně těžce, byv odkojen povšechně harmonickým, starosvětským Barbarem Conanem, vedle kterého se náhle zjevil technologiemi napěchovaný Rambo. Jenže čas tuto disproporci srovnal do přijatelnějšího poměru, až jsem si pořídil prodlouženou verzi."  ****   (13.8.2015) Salahadin: "Rambo je u mě král akčních ostů, dokonalý příklad chytré inteligentní akční hudby, která se neutápí v chaotických uřvaných třískanicích, ale umě kombinuje pár motivů v celém ostu. Jerry je král akce a tady podle mě ani jednou nezaváhal, soundtrack nemá slabého místa a dokonce mě ani nevadí závěrečná zpívaná skladba. A ten ruskej kraťoučkej motívek je prostě věc!"  *****   (7.4.2006) zaplos: "Naprosto dokonalé dílo, které nemá jen pouze skvělý motiv, ale i další skladby jsou rozvedeny do parádních melodií. A v provedení Silva Screen není jediný problém. Vše klape a zapadá báječně do sebe. I ta závěrečná písnička je OK. Skvělý Goldsmith. "  *****   (3.9.2015)    Rambo III (Scotti, 38 min) ber-tram: "Na tuhle návnadu se snadno a rychle necháte chytit bezpísničkovým kompletem od Intrady."  ***   (7.9.2015)    Rambo III (Intrada, 76 min) ber-tram: "Trilogii uzavírá skladatel dílem nejdelším, nejpestřejším a nejvíce meditativním, retrospektivním, dalo by se říci. Podobnost se zpomaleným finále satanské trilogie The Omen není čistě náhodná, přestože Rambo reprezentuje thrillerový žánr. Akci zastupují četné perkusní nástroje (např. Preparations), romantika se ubírá v područí jemně inovovaného tématu signifikantního pro celou sérii (např. The Money). Jen si nejsem jist, zda byla 77-minutová kompozice úplně využita v 88-minutovém filmu?!"  *****   (3.9.2015) zaplos: "Třetí díl k Rambově dobrodružství není příliš podařený soundtrack. Pokud zní původní motivy, je to dobré, ale jakmile Goldsmith přidá výplň, album zcela ztrácí svou podstatu. Co se musí nechat, Rambovské motivy jsou báječné a je jich v této Complete Edition dostatek. Ale originální to už vůbec není a délka alba je v tomto případě spíše na škodu."  ***   (27.12.2010)    Ransom (24 min) ber-tram: "Můj soukromý malý grál trčí nad všemi skladatelovými oficiálně vychvalovanými výtvory. Až na pár hrbatých sekvencí (např. č. 4 Mission Aborted) mixuje toto 34 minutové CD nádherný ústřední motiv s perfektně zvládnutou akcí komponovanou bezmezně naléhavě, neřkuli hororově (např. č. 8 Just Sit Tight). Nebudu nikoho osočovat z natvrdlosti, když dává méně než čtyři hvězdy, a štědře uděluji maximum."  *****   (8.6.2015)    Red Pony, The (bootleg, 44 min) zaplos: "Příjemný westernový soundtrack s líbivou hudbou, dá se pouštět více krát a neomrzí. "  ****   (20.3.2018)    Red Pony, The (Varese Club, 50 min) ber-tram: "Steibeckův Ryzáček ožívá v Goldsmithově notovém kaleidoskopu v čiperného, malinko lekavého zvířecího parťáka. Převedeno do řeči filmové hudby, score se klaní rurálnímu stylu americana, překypuje lehkými melodiemi a má ambice asistovat i většímu než jen televiznímu formátu. Pozdější vydání ve Varese Sarabande Clubu je pochopitelně vypraveno daleko lépe a má o pár minut více v porovnání s předešlým lisovaným promem (pravděpodobněji bootlegem)."  ****   (13.5.2015)    Reincarnation of Peter Proud, The (St.Library bootleg) zaplos: "Sice celkem klidný, ale nevýrazný a ničím zaujatelný soundtrack. Klasická práce."  **   (20.3.2018)    Rent-a-Cop ber-tram: "Raději než rozbor hudby bych - mít patřičné informace - zanalyzoval pozadí vztahu Jerry Goldsmithe a Hungarian State Opera Orchestra, s níž v druhé půli osmé dekády vícekrát spolupracoval. Tentokráte se setkali nad látkou popově konformní, vyšívanou množstvím elektronických efektů produkovaných syntezátorem."  ***   (25.8.2015)    Rio Conchos (Intrada, re-recording) ber-tram: "Třináctiminutová předehra k The Agony And The Ecstasy nazvaná The Artist Who Did Not Want To Paint v tabulce k hodnocení samostatně není, nicméně udělil bych jí klidně 4 hvězdy. Nadto avizuje, že gros soundtracku patří dílu Rio Conchos, že toto CD vydala Intrada v r. 1989 a Goldsmith dirigoval slovutnou London Symphony Orchestra. Mistrná přehrávka kočírovaná samotným autorem mě naplňuje, aniž bych prahnul po delší originální verzi od FSM. Náramného hlavního motivu a proměnlivého westernového oparu si lze dosyta užít i zde."  ****   (6.3.2015)    Rio Lobo (bootleg, 32 min) VanTom: "Další z řady Goldsmithových povedených westernových soundtracků, kterých v dřívějších dobách skládal mračna. Velmi dobré zpěvné motivy a trochu nezáživné napínavé a romantické pasáže, téměř bez jakékoliv akce. A využití akustických kytar v mnohem větší míře, než je pro J.G. typické. Poslouchá se to opravdu příjemně."  ***   (19.11.2002)    Rio Lobo (Prometheus, 43 min) ber-tram: "Rio Lobo nedisponuje tak křiklavým vývěsním šťítem burácivého hlavního motivu jako ostatní Goldsmithovy westerny, spíše se soustředí na situační doprovod obstaraný subtilnějšími orchestracemi. To práci poněkud roztrušuje, chybí jí markantní osnova, nadto v Prometheus edici separující stereo a mono stopy do dvou bloků."  ***   (22.4.2015)    River Wild, The ber-tram: "Nudné peřeje divoké řeky drží nad vodou tradicionál ´ten širý proud´, a to je věru dost málo. Soundtrack přináší všehovšudy důkaz, že ani recyklovaná a nešikovná hudba nemůže pokazit slušný film."  **   (19.10.2015) Stanley: "První skladba (resp. druhá, první je totiž zase písnička) je nádherná. Moc pěkné skladby se na celém soundtracku nacházejí asi ještě další dvě (s tím samým nebo podobným motivem). Ovšem zbytek je nadmíru nezajímavá výplň, navíc leckteré akčnější části nehorázně připomínají Ramba (nebo Total Recall, což u Goldsmithe není nic vyjímečného). River Wild tak na mě působí dost nevyrovnaně, chvílemi skoro na 5*, častěji 1*, aritmetický průměr hodnocení tedy vyšel tak, jak to nakonec dopadlo."  ** zitg: "Krome hlavniho motivu je to cele uplne o nicem. Hudba je nezazivna, nudna a misty az otravna. Goldsmith se tentokrat asi hodne nadrel. A ani ten hlavni motiv, ktery vlastne ani sam neslozil, vam pri patem poslechu zas tak uzasny neprijde. "  *    River Wild, The (Intrada) ber-tram: "Na cestě Goldsmithovou diskografií se právě topím v rozšířené The River Wild, zase lacině zachraňované tradicionálem, který sice na druhém disku aprobuje i odmítnutý M. Jarre, jehož hudba se možná nehodila k filmu, ale lépe teče do uší."  ***   (21.10.2015)    Rudy ber-tram: "V recenzi na Šamana se dočtete, že Goldsmith tu imituje spíše povrchní způsoby Randy Edelmana. Pro Rudy platí totéž. Jenže zatímco Edelmana zpravidla zdvořile odzíváte s poznáním ´zase to samé´, Goldsmith nadchne schopností čas od času složit malebné, naivní score prosté rámusu a strašení."  *****   (14.10.2015) Dealer: "Vítězný hlavní motiv opakující se v celém soundtracku.Jerry vytěžil maximum z mála a dokazuje, že je jedničkou staré školy.Jedna z mnoha nahrávek jenž stojí za to vlastnit."  ***   (5.3.2003)    Rudy (bootleg, 48 min) Lavran: "Nebýt této vynikající hudby, snímek by snad dokonale zmizel na smetišti dějin. Fráze "radost z poslechu" se u tého desky nabízí úplně sama. Nezbývá, než Jerrymu poděkovat za nádherné hlavné téma a vítězný/oslavný motiv, které se prolínají celkovou stopáží jako nesmrtelný had. Je to hra na city, ale zatraceně dobrá...:)"  *****   (3.8.2007)    Runaway ber-tram: "Po turbodmychadlové orchestrální fontáně Supergirl následuje v r. 1984 syntezátorová bažina Runaway. Dlouho jsem se potýkal s nutkáním přijít tomuto primitivnímu stylu na zoubek, ale co se občas podařilo u Jarreho, docela selhává u Goldsmithe. Naštěstí mě narkotizuje jen starší a kratší edice (36 min.), na níž pár momentů obstojí."  **   (4.8.2015)    Russia House, The ber-tram: "Vzpomínám, čemu naposledy skladatel tkal noirovou záclonu? Čínské čtvrti v r. 1974? Dost možná, a proč tak vzpomínám? Protože počet Goldsmithových soundtracků od doby, kdy jsem si jako jeden ze vstupních kousků pořídil The Russia House, dávno pokořil číslovku 150, pročež se už v žánrových modalitách docela orientuji. Nadto jsem rád, že se význam právě hodnoceného titulu v tak širokém řečišti neobrousil a v ranku noir stále patří mezi smetánku."  ****   (10.9.2015) zaplos: "Hodně nudný a jednotvárný soundtrack s poklidně nervózní hudbou ve stylu Basic Instinct, ale do této klasiky má přehodně daleko. "  **   (20.3.2018)    Russia House, The (Quartet, 76 min) zaplos: "Goldsmith ve vážné poloze, určitě kvalitní, ale já ho tak moc nemusím. Jistě - jsou tu hezké melodie a není jich málo, v přeplněném CD si každý posluchač může najít své. Já mám však Jerryho raději akčního nebo dobrodružného. Přesto poslech rozhodně dobrý a nelze než doporučit."  ***   (20.3.2018)    Salamander, The (re-recording, Raine) ber-tram: "V souvislosti se znovunahraným QB VII jsem zdůraznil masivní sound, který doslova přetéká z reproduktorů. Tím se pyšní i The Salamander, akorát že stavební hmota není tentokrát prvotřídní. Připadá mi, že vzhledem k proliferaci Goldsmithovy hudby na CD musel James Fitzpatrick nutně zaostřit na The Salamander, že si jaksi zbyli. Fenomenální okamžik desky nicméně představuje Funeral: Requiem For A General. Nejapné naopak jsou Fitzpatrickovy notorické přílepky = mermomocí zaplnit CD, vyždímat čas ve studiu."  ***   (15.7.2015)    Sand Pebbles, The (Varese Club) ber-tram: "Zbavil jsem se CD verze od Tsunami v rozsahu LP, nahradil ji záznamem z Varese Clubu a rázem splatil dluh vůči této práci, v kratší podobě nedocenitelné. Teprve rozšířené vydání odhalí a do celistva propojí lyrické, jemně orientální panorama soundtracku, který paradoxně koloruje okamžiky válečného napětí. I ty jsou pochopitelně v hudbě reflektovány."  ****   (24.3.2015)    Satan Bug, The (bootleg) VanTom: "Opravdu extrémně nudná věc - bez melodie, bez dramatičnosti. Skládá se téměř výhradně z nemelodických nesouvislých tichých "atmosférických" zvuků a tónů, jediný spojující prvek je jakýsi jakoby hemžení připomínající "šustot", který se ozývá poměrně často. Navíc s jasně slyšitelnými SFX - děkuji, už nikdy více!"  *   (19.11.2002)    Satan Bug, The (FSM s pár SFX) ber-tram: "To je nějaký pseudofilmový experiment či co, tázal jsem se sám sebe, postřehnuv v playlistu upozornění na zvukové efekty?! Ba ne, The Satan Bug pochází z běžné sorty thrillerů, akorát není k mání čistá audiostopa. CD zprostředkovává poslech trudný, kostrbatý a navýsost archivní, jakoby Goldsmith vyprázdnil skladiště depresivních notových pokroucenin. Filmu to zajisté svědčí."  **   (16.3.2015)    Sebastian ber-tram: "Už první tři skladby ukazují na slátaninu: titulky / neautorská píseň / adaptace klasiky. Druhou půlku CD zaplňuje cvrlikání ve zverimexu nebo cvakání telegrafu alias elektronické kódy Tristrama Cary, jehož dnes nikdo nezná. Goldsmithe sice známe líp, ale v lepší kondici."  **   (9.4.2015)    Seconds ber-tram: "Dva soundtracky na jednom CD dělí 28 let (I.Q. 1994 a Seconds 1966), což v poličce činí zhruba metrový odstup. Než abych kupoval druhé CD, oskenuju zadní booklet prvního a rázem je chronologicky zařazeno! Soundtracky rozděluje také hudební fasáda: u I.Q. průhledná (pozitivní, skočná, vystavěná na rozjívené převzaté melodii Twinkle, Twinkle, Little Star - neznám), u Seconds rafinovaná (napjatá, mimozemská, založená na mrazivých tónech varhan). Protikladná dvojice, jen co je pravda."  **   (25.3.2015)    Secret of N.I.M.H, The ber-tram: "Soundtracky kupuji zásadně nahlucho, tzn. neposlouchám ukázky, nikoliv naslepo, tzn. rád si přečtu cizí mínění. Míval jsem dříve sklony zdvořile pochlebovat všemu, co se obecně hodnotí vysoko, přestože mně se to subjektivně tolik nezamlouvá. Z toho jsem vyléčen. Takže pokud něco do uší extra neleze, prostě to dám najevo. Překvapivě se to týká této animované látky, robustní, se sbory, soběstačné, ale bez přesahu. "  ***   (24.7.2015)    Seven Days in May (17 min) ber-tram: "Sedmnáctiminutové sólo pro bicí a klávesy přežije ten, kdo si CD koupil kvůli druhému score v pořadí The Macintosh Man. Složil ho Maurice Jarre, který taktéž hojně používá perkuse anebo je zoufale monotónní. Hudba zkrátka v obou případech selhává, takže ta chytrácká dramaturgie vložit obě podprůměrná dílka na jedno CD nakonec nepůsobí tak uhozeně, jak se na první pohled zdálo."  **   (4.3.2015)    Shadow, The ber-tram: "Pokušení k nákupu kompletního vydání kalí fakt, že hlouběji než score se mi v hlavě ukotvila vášnivá průvodní píseň Original Sin (podobná Golden Eye). Ani instrumentální půlhodinka nezní špatně, s nádechem tajuplna se vypořádává v úhledných proporcích, jenomže není jisté, zdali si tematicky vystačí na dvakrát takovou stopáž anebo na ní skýtá také něco zbrusu nového, zde opomenutého?"  ****   (15.10.2015)    Shadow, The (bootleg, 76 min) zaplos: "Poměrně jednotvárný, i když líbivý soundtrack s hudbou, která není nijak komplikovaná, dobře se poslouchá a hodí se jako kulisa. Ale nijak výrazná, bez zásadnějšího motivu. "  **   (3.9.2013)    Shock Treatment (Intrada) ber-tram: "Shock Treatment jménem nelže: vydat se na zkušenou v těchto šlépějích znamená podstoupit prověrku uší i mozku, avšak prověrku poučnou a prorockou. Málokdo jako Goldsmith dokázal skloubit úspornou melodiku s vyčkávací nejistotou do tak originálního tvaru, jaký je zde prezentován."  ***   (9.3.2015)    Six Degrees of Separation ber-tram: "Když Goldsmith album produkoval, asi ho takové chtěl: dialogy zpřetrhaný slepenec titěrných instrumentálek v jednotvárném rytmu, jejichž obyčejnost nemá šanci rozptýlit ani přednes orchestru z Melbourne. Na jednu stopu se v bookletu zapomnělo, ale jestli je to řečnění nebo tóny, kdo by se pídil?!"  **   (7.10.2015)    Sleeping with the Enemy Anthony: "Opravdu nádherný ístřední motiv v první skladbě a nezajímavý zbytek v podobě disharmonického napětí. "  ***   (14.10.2003) ber-tram: "Počasí se kazí už v půlce druhé skladby, do té doby krásně svítilo sluníčko. Zatáhla se mračna, zahřmělo, zakřižovalo pár blesků a pak se náhle projasnilo. Proměnlivost se však prosazuje agresivní okluzní frontou. A pak zase paprsky slunce. No, rádoby předpověď je převlečenou vzpomínkou na to, jak zněl standardní Goldsmith na prahu 90. let."  ***   (23.9.2015) movie: "Tenhle soundtrack není nijak zvlášt dobrej.Ale je tam pár zájímavejch prvků, který stojej za slyšení.Hlavně skladby, do kterých Goldsmith zamontoval zvony..."  **** VanTom: "Naprosto typický, ničím výjimečný Goldsmithův standard, s melodickým syntetizátorovým motivem a disharmonickými akčními sekvencemi. Opravdu nevím, co víc napsat."  *** zitg: "Krome hlavniho motivu (ktery za to stoji), to opravdu za moc nestoji... Nastesti se hlavni motiv objevuje casteji nez jen v jedne skladbe takze CD obasahuje aspon 10 minut prijemneho poslechu"  **    Small Soldiers ber-tram: "Pestrost ani soudržnost není slabinou tohoto soundtracku. Slabinou je scházející kinetická energie a útočný tah na branku, jaký bych u bojovnického animáku očekával. Přičinlivá recitace z tradicionálu Johhny Goes To War bitvu o posluchačovu přízeň nevyhraje."  ***   (25.11.2015) Darabont: " Totálne odviazaná záležitosť. Jerry sa tu vyhrajkal ako malé dieťa, pretože z každej skladby cítiť enormnú sviežosť, ktorá je podfarbená ironickými citáciami z jeho starších militaristických diel - Patton, Rambo... Táto vec by si ale zaslúžila rozšírené oficiálne vydanie, lebo tych 31 minút je trochu málo."  *****   (24.11.2006) zaplos: "Vynikající Goldsmithovo album, které má sice pár slabších míst, ale jinak jde o skvělé vojenské album s výtečným motivem (jak jinak u Goldsmithe) a výtečným zážitkem. Paráda."  ****   (4.1.2012)    Small Soldiers (2CD bootleg, 81 min) Lavran: "Dokonalý hračičkovský OST. Z každé noty je přímo cítit nadšení a radost, která zřejmě skládání doprovázela. Samozřejmostí jsou velmi chytlavé a originální motivy i úsměvné parodování vojenských pochodů a "vojáčkování" vůbec. Jerry se znovu projevil jako absolutní mistr ve svém oboru. I kdybych nevyděl film, řekl bych po poslechu, že jsem měl možnost slyšet hudbu ke snímku, kde jsou hlavní hrdinové tak trochu...hračky.:) Bravo, maestro!"  *****   (3.8.2007) zaplos: "V podstatě totéž co kratší verze, ale k tomu pár ne sice zásadních, ale velmí podařených spíše kratších skladeb a jeden zásadní motiv. Small Soldiers je mix Ramba, Star Treku a Barbara Conana a je to geniální vojenská hudba, která se sice stále opakuje, ale zarývá se tím hluboko do paměti a pak tam dlouho zůstává. Osmdesáti minutová jednohubka."  *****   (6.1.2012)    Spiral Road, The (Varese Club) ber-tram: "Spiral Road (1962) z Varese Clubu jsem sehnal poměrně lacino, de facto k doplnění diskografie, než k lačnému poslechu. Jednak je to dlouhé, rozryté (65 min. v 34 stopách) a zní to archaicky. Budiž spíše přítěží, že se časomíra vyčerpává kompaktním score, nikoliv jen - jak to leckdy bývá - LP půlhodinkou původní hudby + várkou otravných bonusů, které jde směle vynechat."  ***   (25.2.2015)    Stagecoach ber-tram: "Mírumilovnost hudby pramení údajně z toho, že autor odmítl skládat akční sekvence, pouze folkový podkres opěvující krásu coloradské krajiny. Alespoň se to píše v bookletu alba ve westernovém duchu, kterým Film Score Monthly otevřely svoji limitovanou ediční řadu. Zas tolik muzikální parády Goldsmith nenadělal, doplňuji já."  ***   (11.3.2015)    Star Trek IX: Insurrection (GNP, 45 min) ber-tram: "Autorsky decentralizované Star Treky nikdy netvořily moji mantru filmové hudby (autorsky hegemonní Star Wars mě zasáhly víc), takže jakmile se doberu dalšího pokračování, snažím se užít si senzačního hlavního motivu (v té malé míře, jak se objeví), a přežít scénické vycpávky (v té velké míře, jak se objeví)."  ***   (26.11.2015) zaplos: "Naprostá Goldsmithova klasika co se Star Treku týká. Známý motiv rozvedený do třičtvrtěhodinového poslechu, ale oním báječným Goldsmithovským způsobem. Album ani chvíli nenudí a kdo má Jerryho hudební postupy rád, vychutná si toto album již z pozdějšího mistrova života. Pravda - originální to ani zdaleka není, ale prostě je to parádní. "  ****   (24.3.2014)    Star Trek IX: Insurrection (bootleg) VanTom: "Hudba k devátému celovečernímu Star Treku patří k tomu nejlepšímu v celé sérii - minimálně nádherný romantický motiv Ba´Ku, který se už stal klasikou. Trochu v pozadí pak stojí kvalitní, ale nepříliš originální akční hudba v typickém Goldsmithově stylu s možná až příliš výraznými syntetizátory. Expanded verze je potom krásným dárkem pro fanoušky (ve skvělé kvalitě zvuku) s 21 minutami přidané hudby (i když je fakt, že ta není až tak zásadní, aby vám ke spokojenosti nestačilo oficiální vydání)."  ****   (14.1.2003)    Star Trek: Nemesis ber-tram: "Startrekofilové se v tom určitě budou nípat, obzvláště v rozšířené klubové edici, pátrat po dosud nevypátraném a kdesi cosi. Mně právě v reprobednách haraší další standardně dramatický Goldsmith, který se úvodem a závěrem mimoděk prozradí, jaké že látce se zase upsal."  ***   (9.12.2015)    Star Trek: The Motion Picture (65 min) ber-tram: "Význam prokecaného druhého CD v této dvacetileté výroční edici mi uniká, stačil by disk první, statisticky poslouchaný tak 100x častěji, odhaduji. Jerry Goldsmith zde vyšel vstříc všem, které zajímá filmová hudba: náročným muzikologům hodnotícím novátorské kompoziční metody, jakož i prostému fanouškovi dychtícímu po hrdinských fanfárách a rafinované kosmické akci. Každá kolekce CD se bez tohoto bazálního meteoritu kýve v základech."  ****   (3.7.2015) Lavran: "Potřebuje vůbec tato legenda nějaký komentář? Jistě mi všichni dají za pravdu, když řeknu, že Jerryho hudba k prvnímu Star Trekovskému celovečeráku je geniální. Nejde jen o všeobecně známý hlavní motiv, který sám o sobě vydá za hlubokou poklonu a ůctu k Jerrygo géniovi. Album v sobě snoubí i další nádherné motivy a pasáže (viz. Ilia's Theme). Především ale obsahuje pro mě nesmrtelnou a nepřekonatelnou skladbu Klingon Battle. Z Jerryho tvorby jednoznačně jeden z nejlepších OST. "  *****   (3.8.2007) wito: "jednoznacne najlepsi star trekovsky soundtrack. dvojka mu sice konkuruje, ale je proste ina. uvodna melodia je uzasna a zvysok je nou prijemne popretkavany. to medzi je i ked miestami trochu hluche, je to vsak len ticho pred burkou. a mne sa to ticho paci, lebo je kvalitne a originalne."  *****   (13.11.2003)    Star Trek: The Motion Picture (bootleg, 122 min) VanTom: "Zpočátku (prvních 30-40 minut) se o tomto soundtracku opravdu dá hovořit jako o téměř geniálním díle. Bohužel, valnou většinu další hudby tvoří velmi nezáživné "tajemně vesmírné" plochy, které posluchačovu pozornost udrží jen stěží. Rozhodně bych tedy doporučil zaměřit svou pozornost na některou kratší verzi."  ****   (14.1.2003)    Star Trek V: The Final Frontier ber-tram: "Goldsmith se na léta odmlčel, Horner mezitím rozjel extraligu, Roseman zůstal v okresní divizi. Teď se duchovní otec vrací s připomínkou nesmrtelného bombastického motivu a kupou konvenční, ničím výtečným zvrásněné akční hudby."  ***   (7.9.2015) Lavran: "Rozhodně ne tak dobré jako původní Star Trek: The Motion Picture, nicméně stále silně nadprůměrné. Hlavní motiv je v tomto případě poměrně nenápadný, ale přesto je výtečnou ukázkou tvůrčího ducha tolik milovaného skladatele a zbytek desky je velmi poslouchatelný až do konce. Čtyři hvězdy jako vyšité.:)"  ****   (3.8.2007) VanTom: "Skvělý Goldsmithův soundtrack k asi nejhoršímu star-trekovskému filmu. Obsahuje všechno - pěkné motivy (i když některé recyklované z dřívějšího Star Trek - The Motion Picture), nadprůměrné melodické akční pasáže a také trochu toho typického syntetizátorového vesmírného tajemna. Až příliš dobrá hudba pro tak slabý film."  ****   (16.10.2002)    Star Trek VIII: First Contact (GNP, 45 min) ber-tram: "Kdoví co mají společného Steppenwolf a Roy Orbison se Star Trekem (vnutili se mu otravnými písněmi), zato je jasné pouto mezi Jerrym a Joelem, který synovsky dodal otci pár skladeb. Tento díl mi přijde dost hrubý a hlučný (ve druhé polovině) i poetický a klidný (na začátku a konci), což z něj pro mě nestartrekologa činí druhý nejlepší Star Trek od J. G."  ****   (10.11.2015) Milhaus: "Hudba ke Star Trekům mě nikdy kromě hlavního motivu nijak extra nezaujala, takže proto jen dvě hvezdičky. Kromě hlavního motivu není u First Contact co poslouchat. "  **   (15.4.2003)    Step out of Line, A ber-tram: "Neopominutelným kompilačním plusem Intrady je, že dva obskurnější televizní soundtracky sdružila na jedno CD a že jde o díla z navazujících roků, tudíž se i CD snadno dává do poličky, když diskografii vedete chronologicky. První A Step Out Of Line (1971) kombinuje hudbu výsostně melodickou s výsostně nemelodickou a celkově naznačuje, že skladatel byl schopen pragmaticky dávkovat úsilí a péči úměrné velkofilmu i filmu televiznímu."  **   (23.4.2015)    Stripper, The (Tsunami, 41 min) ber-tram: "Vím, že několik jazz-noirových kompozic z pera Goldsmithe ještě vyslechnu, tudíž The Stripper (1963) beru jako zdařilou generálku ke zdvořilostním audiencím podobných soundtracků, které znějí jakž takž příjemně, poklidně, ale vcelku tuctově."  ***   (3.3.2015)    Studs Lonigan (bootleg, 29 min) ber-tram: "Nevypadá to, že by se různá vydání Studs Lonigan výrazně lišila stopáží, možná leda uspořádáním skladeb. Limitované edice sice mají o pár minut více než výlisek od Tsunami (přinášející ještě výtah z The Flim-Flam Man a celý Stagecoach), ale oscilují kolem půlhodinky, což k posouzení stačí. Goldsmith se v r. 1960 představuje v romanticko-idylické, přesto však náležitě dramatické figuře, v níž lze vystopovat, leč sotva v paměti déle uchovat i nějaký ten motiv či nástroj, najmě honky-tonky piáno."  ***   (20.2.2015)    Sum of All Fears, The ber-tram: "Běžné vydání ve srovnání s rozšířeným lehce zbledlo, to je fakt."  ***   (14.12.2015) Darabont: " Skladba The Mission je z emočného hladiska jedna z najsilnejšísh vecí aké som kedy počul. Škoda je že ostatné skladby sú už len trilerovým štandardom. Z tohoto šedého priemeru vyčnievajú len Clear The Statium a ešte Real Time. Posledným kladom je úvod skladby That Went Well, kde dostane ruská téma najviac priestoru. Celkový dojem je ešte znížený aj popovými skladbami. Síce jednu z nich zložil Jerry, ale nevidím dôvod prečo je tam ešte aj druhá, ktorá nemá s filmom nič spoločné. Operná ária Nessun Dorma z Turandota sa dá ešte akceptovať. Celkovo - album ma sklamal, lebo vo filme zaznelo trochu viac zaujímavej hudby."  ***   (24.11.2006)    Sum of All Fears, The (La-La Land) ber-tram: "Úvodní The Mission vokalizovaná elementy If We Could Remember by sklidila většinu bodů celého soundtracku, kdyby neudržel patřičně zasmušilou intonaci odpovídající vážnému filmovému námětu. Jenže v rozšířené podobě od La-La Land se to velice zdařilo, a to i jako důstojná rozlučková řeč skladatele."  ****   (10.12.2015)    Supergirl (Silva Screen, 77 min) ber-tram: "Běda soundtrackům, kterým žena vládne? Ani náhodou. Hrdinská maskulinní fasáda by vůbec nedávala tušit, že obepíná nadpřirozený příběh ženy a ne muže. Skladatel se do tématu obul s takovým elánem, že jemnou recitací williamsovských formulek zparodoval a z výsluní odklonil samotného Johna Williamse! Jak pikantní!"  *****   (3.8.2015)    Swarm, The (Prometheus, 72 min) ber-tram: "Když pořádný Roj bodavého hmyzu, tak pořádný roj bodavých not, řekl si skladatel a po dobu 72 minut otřásal všemi úly, které vůkol pohledal. Score je tudíž sršaté, zákeřně útočné a vyjma ojedinělých útržků krutě nelaskavé. A rozvleklé, pochopitelně."  ***   (26.6.2015)    Take a Hard Ride (FSM) ber-tram: "Take A Hard Ride si vůdčí melodii určitě vypůjčuje z Bandolero, snaha o modifikaci totiž není příliš markantní. Zasazuje ji ovšem do poměrně živné půdy, osázené mimo jiné okarínou a brumle, které umocňují westernového ducha. S Breakheart Pass z téhož roku (1975) má tento počin společnou délku, avšak o poznání jej překonává solidnější a temperamentnější stavbou."  ****   (11.6.2015)    Timeline (bootleg, 74 min) Lavran: "Ne, že by šlo o úplné zklamání, ovšem Tylerova hudba nakonec použitá ve filmu mi přijde mnohem lepší. Album bohužel nevybočuje z Jerryho průměrné produkce a krom povedených akčích pasáží mě příliš neoslovila. Snad se na něm podepsal také fakt, že toto album Jerry komponoval v době, kdy již byl želbohu velmi nemocný. Pokud toužíte po nějakém Jerryho soundtracku k historickému velkofilmu (i když tento film je historický tak napůl:)) sáhněte radši po First Knight nebo 13th Warrior."  ****   (3.8.2007)    Timeline ber-tram: "Pružné mládí (Briana Tylera) vpřed, zkostnatělé stáří (Jerryho Goldsmithe) vzad, tak kážou cynické zákony života i byznysu. Co na tom, že Goldsmith perlil po čtyřicet let, kdežto Tyler vyhořel už za patnáct? V tomto případě progresivní dynamika nováčka po zásluze nahradila marné statování veterána."  ***   (16.12.2015)    Tora! Tora! Tora! ber-tram: "Hudebně sice žádný balzám, přesto jsem se s 11 minutami re-recordingu nespokojil a pořídil do sbírky reissue od La-La Land Records, což čítá 36 minut originálu + 20 minut bonusů. Ze všeho čiší nepřátelská zášť a bojový chaos, snad kromě Tora Theme hraného závěrem (dva bonusy) na klavír a čistě orchestrálně."  **   (20.4.2015)    Total Recall ber-tram: "Z toho jsem hotový, říkává se bez upřesnění smyslu, zdali nadšený, zmatený nebo vyřízený. Já se nacházím při poslechu Total Recall, oficiálně vzato přelomového díla, kdesi uprostřed, poněvadž nedokážu sloučit hudební úseky lineárně gradované (ty jsou přijatelné, ale v menšině) s těmi hranatě hlučnými, krkolomnými (ty nahrávce dominují a solidně z nich bolí hlava). A to popisuji základní vydání, co teprve skoro dvojnásobná dávka deluxe!"  ***   (11.9.2015)    Total Recall (Deluxe Edition) ber-tram: "Deluxe verze malinko mění klima. Jelikož z vydání ošizeného o cca 33 minut víte, že hudba byla veskrze otravná, soustředíte se aspoň na jiný způsob uspořádání nahrávky. Nejprve si všimnete lajdáctví korektorů (The Hologram / The Hollowgram - co je správně?!), až pak toho, že nové schéma je polopatičtější čili i snesitelnější."  ****   (21.9.2015)    Traveling Executioner, The (Tsunami, 22 min) ber-tram: "Na 22 minut zestručněná verze od Tsunami doufám prozrazuje podstatu celého soundtracku vydaného později na FSM. Půjde o western, pravděpodobně odlehčený, smířlivý i haštěřivý, chvíli usazený kdesi v salónu, čemuž napovídá countryově bigbandové vyladění a způsob zacházení s typickými hudebními rekvizitami, najmě foukací harmonikou, banjem a trubkou."  ***   (13.4.2015)    Trouble with Angels, The (28 min) ber-tram: "Každá diskografie se skládá z historických milníků a odpočinkových zón, kam se milerád uchýlí hudební poutník, aby nabral sil na cestě k dalšímu milníku. Při Trouble With Angels se 28 minut odpočívat dá."  ***   (20.3.2015)    Twilight Zone Episodes, The (bootleg, 60 min) ber-tram: "Třebaže nijak extra nehrají, to by tak ´hrálo´, abych opomněl 6 epizod ze série Twilight Zone, které vyšly na druhém CD čtyřdiskové antologie. Zárodky autorova pozdějšího stylu by mezi všelijakým ťukáním, vrzáním a cinkáním přeslechl jen ten, pro koho by tyto skladby znamenaly vůbec první rande s Jerry Goldsmithem."  **   (23.2.2015)    Twilight Zone: The Movie ber-tram: "Nepočítaje cvrlikající znělku a písničku, člení se deska do pěti rozlehlejších skladeb, dvě dokonce pokořují desetiminutovou hranici. Teprve nynější soustředěný audiovjem poodkrývá jistou malebnost, která dosud zůstávala zakryta samotným názvem vzývajícím strašidelno a také tristní úrovní hudby ze seriálových epizod. Neuměl jsem si připustit, že by tohle mohlo znít hezky, respektive - hezky zní první polovina a jelikož delší FSM edici nevlastním, rehabilitaci zažívá původní třičtvrtihodinka."  ***   (29.7.2015)    Twilight's Last Gleaming ber-tram: "Zíral jsem před lety, že toto CD mají v hudebním oddělení kladenské knihovny. Ihned si ho přepálil, a pak zíral ještě více po letech při zjištění, jak špatně se shání v originále. Nebýt sběratelského trucu, stačila by ta kopie, protože od A až do Z akční hudební složka je tentokráte setsakra slabá: náznaková, obhroublá, slátaná z odstřižků. Ale pohromadě kupodivu jakž takž drží."  **   (18.6.2015)    Two Days in the Valley (bootleg) ber-tram: "Když se člověk čílí, jak TOHLE mohli odmítnout, pak jindy musí uznat, že to asi leckdy mívá svůj důvod. Jako v tomto případě: promenáda klišé se sice vnímá docela bezporuchově, leč specifickým nárokům filmařů konvenovat nemusí. "  ***   (4.11.2015) VanTom: "Opět další velmi kvalitní odmítnutý soundtrack (tentokrát k drsné gangsterce tarrantinovského typu). Jde o většinou napínavou hudbu (téměř jako u Vetřelce) s výborným smutným trubkovým motivem a jemnými klavírními pasážemi. Celkovou atmosférou mi trochu připomíná L.A. Confidential (ale bez hlasitých akčních částí)."  ***   (14.1.2003)    Under Fire ber-tram: "Ani po letech, kdy jsem si v přítmí lóže vinohradského divadla listoval bookletem tohoto čerstvě pořízeného soundtracku, zatímco na jevišti denudoval Othello a já se nemohl dočkat, až disk doma vložím do přehrávače, nezmizelo z pronikavosti Under Fire ani ň. Nervosní latinskoamerické kytary (Bajo Fuego), líbeznost versus stres (Sniper), sladkobolný kýč (House Of Hammocks) atp.; co skladba, to osobitý rys hrající ve prospěch provázaného komplexu operujícího účelně a vzdušně, zdůrazňuji vzdušně!, s orchestrem i elektronikou."  *****   (30.7.2015)    U.S. Marshals ber-tram: "Další pseudoadrenalinová nuda, jak u Goldsmithe (srov. např. The River Wild), tak v žánru, protože pro Uprchlíka, na nějž Šerifové volně navazují hlavním hrdinou, umíchal podobnou hybridní kaši J. N. Howard."  **   (23.11.2015) zaplos: "Naprosto klasická ukázka Goldsmithovy tvorby - velmi slušný ústřední militantní motiv rozvedený v následujících skladbách, jakoby se to stále opakovalo, ale vzhledem ke krátké délce alba to nestihne nudit. Ukázka akční vojenské hudby, jak se dělala v době dosluhujících starých bardů filmové hudby. "  ***   (18.11.2014)    Vanishing, The (bootleg, 48 min) ber-tram: "U lisovaného CD od Pony Express platí totéž co u Varese Sarabande Clubu s těmito výjimkami: jiné názvy skladeb, stopáž méně jak hodinu."  ***   (19.12.2016)    Vanishing, The (Varese Club, 64 min) ber-tram: "Konzistentní hladina emocí zaručuje tomuto soundtracku po více jak hodinu (vydal Varese Sarabande Club) přízeň každého, kdo se za zvuků filmové hudby oddává buď rekapitulování proběhlého nebo plánování budoucího. V obou rovinách s nohama střízlivě na zemi, bez megalomanského přehánění."  ****   (9.10.2015)    Von Ryan's Express (20 min) VanTom: "Slušná věc, která definovala podobu většiny pozdějších válečných Goldsmithových soundtracků - pochodový rytmus s vojenskými bubínky a pískáním. Hlavní motiv je tady opravdu skvělý, dramatické a akční pasáže už méně, ale na svou dobu (1965) je to více než dobré."  ***   (14.1.2003)    Von Ryan's Express (33 min) ber-tram: "Léta oficiálně nedostupný kraťas Von Ryanův Express (1965, 24 min. + bonusy) považuji za větší trhák, takže dramaturgicky nepobírám, proč na společném CD s The Detective (1968) hraje až druhé housle (viz ISC Vol. 232). Jistě, vše spojuje Sinatra a Goldsmith, přesto bych pořadí otočil. Ani chronologicky to nesedí! A hlavně - válečné drama disponuje barvitějším, provokativnějším a žoviálnějším score, mám-li už porovnávat."  ***   (17.3.2015)    Warlock (54 min) ber-tram: "O Warlocku jsem se bláhově domníval, že jej formují syntezátory, dokud jsem ho neslyšel. Charakteristika nudnosti a obtížnější poslouchatelnosti v jádru sedí až na to, že primát nehraje elektronika, ale - geograficky pozoruhodné - australský orchestr domovem v Melbourne. Jakž takž za pozornost stojí první a poslední skladba."  ***   (31.8.2015) zaplos: "Takový ten průměrný Goldsmith, který neurazí, ale vůbec ničím také nezaujme. Klasický soundtrack s pro Goldsmithovy fanoušky typickým poslechem, poměrně nevýraznými motivy, ale na druhou stranu poslouchá se to velmi slušně. Průměr. "  ***   (14.1.2015)    Warning Shot (La-La Land) ber-tram: "Přemítám u tohoto titulu, co je vlastně jeho větší přidanou hodnotou, jestli vkládání CD do přehrávače, abych si užil hudby, anebo vkládání CD do poličky, abych doplnil mezeru ve sbírce. To není neúcta ke skladateli, jen upřímné přiznání, že k jazz-noirovým malůvkám inklinuji rezervovaně. Avšak přemítat o nich lze, a to i při uchopení témat jiným orchestrem (tracky 17 -22)."  ***   (30.3.2015)    Wild Rovers ber-tram: "Ať na CD Memoir (Made in Czechoslovakia!) nebo Chapter III nebo FSM, všude jsou Wild Rowers koncipovány podobně. Stopáž kolem 35 minut i její náplň nejvíce upomíná na o rok starší The Ballad Of Cable Hogue čili trochu provizorní westernovou směsici countryového zpívání, blugrassových kvapíků a scénických vycpávek."  ***   (30.4.2015)    Wind and the Lion, The (38 min) ber-tram: "Po stránce exotické akční hudby i kaskádovitého milostného tématu znamená The Wind And The Lion epochální a progresivní dílo, ze kterého lze směle čerpat energii i po dvaceti letech (třeba do Mumie). Patří mezi mé favority, tak proč se pořád neumím odhodlat k výměně standardního LP programu za úplný záznam, když těch 38 minut fofrem odvane jako pouštní písek?!"  ****   (29.5.2015)    Winter Kill (FSM, 27 min) ber-tram: "Winter Kill (18 min. bez bonusů) atmosféru navozenou v Hawkins On Murder notně podchlazuje, nad bodem mrazu se de facto drží pouze Main Title a Fatherless Child. Ještě že vyvrcholení CD patří optimistickému Babe!"  **   (20.5.2015)    100 Rifles (77 min) ber-tram: "Ve stereo + mono formátu skoro téhož se CD zaplňuje málem po okraj; podobně, jak bylo řečeno třeba u Justine, co dvakrát zopakováno, to lépe zapamatováno. Tento western se nepyšní tak honosným tématem jako např. Hour Of The Gun, zato má čitelně hispánský, vzteklý a pestřejší naturel. Jen nemám pocit, že by stereo verze nějak vítězila nad mono provedením, co taky chtít v roce 1969."  ****   (14.4.2015) Team_Daddy: "V podstate standardni Goldsmithovsky western znejici standardne Goldsmithovsky :-) To jest melodicky i silene za pouziti atonalnich pasazi ruznych silenych nastroju v cemz si JG vzdy liboval."  ***   (8.6.2005) VanTom: "Tento soundtrack se pyšní skutečně nádherným motivem - živým, zpěvným, s mexickými prvky. Vždy, když se ozve, je to učiněný balzám na uši. Vlastně doslova, protože je obklopen disharmonickou a notně zastaralou akční hudbou, v které se světlé okamžiky hledají těžko. CD obsahuje zároveň stereo a mono verzi hudby, takže faktická délka soundtracku je "jenom" 40 minut."  ***   (14.1.2003)    13th Warrior, The Anthony: "Jistě vůbec ne moc originální, ale já tuhle hudbu miluju. Akci zvládá Jerry dokonale, když se k tomu přidá majestátní motiv a sem tam sbory v pozadí, tak to nemá chybu. Tracky jako Horns of Hell nebo Fire Dragon jsou ížasným zážitkem."  *****   (14.10.2003) ber-tram: "Neuvěřitelné, jak citlivý jsem měl čich při vybírání počátečních přírůstků do diskografie! Ukřičenou Mumii jsem tehdy nebudil a nechal chrnět a raději preferoval geograficky variabilnější a usedlejší vikingsko-orientální formát The 13th Warrior. Druhá půlka alba (cca od 10. stopy) sice už malinko chřadne a drhne, ale při takřka hodinové délce to lze tolerovat bez újmy na hodnocení."  *****   (27.11.2015) Darabont: " Skvelé dielo, ktoré patrí k základným častiam zbierok Jerryho fanúšikov. Stelesňuje všetko to čo na Jerryho tvorbe zbožňujeme - neuveriteľlne silný hlavný motív, ktorý je popreplietaný celým, albumom, skvelá akčná hudba, ktorá ani po desiatom posluchu nenudí..... Potrebuje soundtrackofil ešte niečo viac ?"  *****   (26.4.2014) Milhaus: "První půlka se moc pěkně poslouchá a to vlastně díky hlavnímu motivu. S druhou půlkou cd je to už horší, je to na mě moc "uřvaný" a celkově tedy nedám víc jak tři hvezdičky jen kvůli pěknýmu motivu. Ale rád bych slyšel, co k filmu složil Graeme Revell. "  ***   (19.4.2003) Salahadin: "Goldsmith neměl skládat hudbu s etnickými prvky, ale měl zdůraznit strach z Wendolů a heroičnost Vikingů (u nepovedeného filmu), a to si myslím že se mu povedlo na výbornou! Předposlední stopa Valhala/Viking Victory geniálně kříží jak wendolský motiv tak vikingský a vše se vyhrotí do dechberoucích fanfár Bulvajova pohřbu, tomu říkám nádhera! Pár chaoticky uřvaných tracků...to se dá zkousnout. Úvodní velemajestátní motiv je hotový balzám na uši a vůbec celá první polovina je pro mě hudba par excellence. A proppos, tohle dílko mě přivedlo k filmové hudbě, takže dávám 6*!"  *****   (23.11.2006)    13th Warrior, The (bootleg) Darabont: " Tých cca 20 minút novej hudby je celkom fajn, ale trochu mi vadí, že ani na bootlegu nie je skladba Valhalla/Viking Victory zachytená v tej forme ako zaznela vo filme (i keď koncertná verzia na orig. oste sa mi páči viac, ide mi len absolútnu autenticitu)."  ****   (24.11.2006) Gimli: "Goldsmith byl na vrcholu sil i v závěru své kariéry. Po tolika soundtrackcích dokázal složit hudbu ve svém nezaměnitelném stylu s parádně chytlavým hlavním motivem, který zabalil do velmi nadprůměrné "vaty"."  *****   (2.8.2008) Lavran: "Z Jerryho soundtracků pro mě jeden z těch nejzásadnějších. V devadesátých letech Jerryho kompozice poněkud ztratili na lesku, začal se opakovat a skládat šablonovitě, ale 13th Warrior je příjemnou, ba přímo úžasnou výjimkou z pravidla. Hlavní heroický motiv je dokonalý a dokáže parádně rozproudit krev a potenciál akčních partitur jako např. The Fire Dragon je využitý do každé sekundy. Celkový dojem z desky je velmi pozitivní a dělá svému autoru jen čest. Stopáž je poměrně dlouhá (však se také jedná o bootleg), ale na slabá místa se téměř nedostane. Kdaždý kdo maestru Goldsmithovi holduje by si tento OST měl určitě poslechnout..."  *****   (11.4.2007) Rocketeer: "Tak na tohle dílo nedám dopustit, je dobré-dobré-dobré-pak taky dlouhé-dlouhé-dlouhé/a to ne na íkor kvality, ale s délkou vystupují na povrch další a další motivy a noty, stvořené Panem Muzikantem. Jeden z best ost. od J.G. 5*"  *****   (18.11.2004)