OSTweb - Komentáře k soundtrackům: Bruce Broughton

Bruce Broughton

Baby's Day Out (promo, 38 min)
ber-tram: "Z lisovaného bootlegu, ne z proma, vnímám slibně se rozvíjející veselohru, zbudovanou na kudrnatém ústředním tanečku a obklopenou výtažky jakoby z klasických zdrojů. Zajímavé, jak se autor i v tomto choulostivém žánru vyjadřuje relativně souvisle a kultivovaně, přičemž zbrklé klaunské gagy bohorovně ponechává patlalům typu? nu, doplňte dle vlastní odstrašující zkušenosti." ******* (20.7.2015)

Ballad of Lucy Whipple, The
ber-tram: "Kdybych v diskografii hledal souměřitelného předchůdce, natrefil bych o deset let dříve na O Pioneers! Ti se však prokopali k výraznější melodice, méně spoléhali na bluegrassové tradicionály a obešli se bez disharmonií. Zhruba tyto znaky totiž charakterizují až pokorně lidovou The Ballad Of Lucy Whipple." ******* (23.7.2015)

Bambi II (11 min)
ber-tram: "Devět minut v pěti stopách. Do not bych nedokázal přepsat ani devět vteřin, k poslechu bych každopádně snesl více, nejen kradmo pootevřené okénko mezi písničkami." ******* (25.9.2015)

Blue and the Gray, The (Intrada, 121 min)
ber-tram: "Údělem sáhodlouhých soundtracků s sáhodlouhým televizním projektům bývá, že se nádherné a nosné hlavní téma dříve či později utopí v notové stafáži vyloženě podpůrného účelu a hudba jaksepatří obživne zase až ve finále. The Blue And The Gray (1982) lze považovat za průlomové skladatelovo dílo co do rozsahu (více než 2 hodiny) i tradicionalistického amerického pojetí, koneckonců vděčným námětem je tamější velká občanská válka. Shora zmíněný úděl sáhodlouhých soundtracků ovšem neplatí bezezbytku, poněvadž Broughton zručně pracuje také s líbeznými, pozornost si držícími lidovými motivy, nejen se suchými dramatickými vycpávkami. Kratší CD č. 2 však už žádá notnou výdrž. Suma sumárum: pozvolný začátek super, prostředek vcelku prima, koncovka jaksi uspěchaná." ******* (11.11.2011)

Boy Who Could Fly, The (Percepto, 63 min)
ber-tram: "Tento soundtrack je k mání hned ve třech verzích: na dvě oficiální (Varese Sarabande, 34 min. a Percepto, 63 min.) jsem zatím nedosáhl, zato mám k dispozici patrně ilegální, leč 75 minutami obdařené a do 18 anonymních skladeb rozdělené vydání Soundtrack Library 45 (všimněte si, že Intrada jako erbovní skladatelův vydavatelský dům tentokráte nefunguje). Kompozice mi zcela konvenuje poklidnější, výraznou a čitelnou melodikou, která se dost opakuje, a hlavně naprostou absencí zvukově neladných akčních ploch. Ve spojení s druhým soundtrackem na tomto 2CD, vynikajícím Jacknife, který nikde jinde nevyšel, získává The Boy Who Could Fly (1986) solidní hitový potenciál. Proč se vlastně pídit po cenově přemrštěných kratších vydáních jen proto, že jsou jaksi legální?" ******** (18.11.2011)

Boy Who Could Fly, The (Intrada, 74 min)
ber-tram: "Protože nové vydání Intradou za katalogovou cenu zaručuje větší trvanlivost, proto jsem lisované CD navzdory původnímu odmítavému zvolání koupil." ******** (29.9.2015)

Carried Away
ber-tram: "Broughtonův rok 1996 se nesl ve znamení kompozic kratších a jde-li třeba o Infinity a právě mi k radosti hrající Carried Away, které mají k sobě časově a výrazově blízko, i klidnějších, nevýbojnějších. Tíži sdělení zde reprezentuje bloudivý klavír podpíraný nížinatým reliéfem orchestru (nejslyšitelněji ční pomalý klarinet, či je to fagot?), tzn. elementy, kterými autor jindy spíše spoří." ******* (25.11.2011)

Cartoon Concerto
ber-tram: "Cartoon Concerto je koncert bez publika, možná proto, že celé ještě před začátkem uteklo, věda, co ho čeká. Já jediný zůstal na místě a ani nedutal a jen se zuby nehty držel na té klikaté akrobatické orchestrální horské dráze, kde záchytnou brzdu sem tam skýtají citace z nějaké tradiční lidovky (´oranžový expres´, ´zlaté střevíčky´) či z klasiky (Peer Gynt). Animovaný žánr zkrátka dostal své (hned k pěti filmům) a sběratel si protrpěl další CD svého oblíbence." ******* (28.11.2011)

Eloise at Christmastime
ber-tram: "Zbrklý vánoční tep prodloužil score málem na hodinu, koncovku obdaroval recitacemi tradičních melodií, nešť atmosféru zachoval v přímce dílu prvního. Čili přijměte identifikovatelné ústřední téma a poznání, že opakování poslechu ani zde není matkou vzrůstající moudrosti, jen svaté trpělivosti." ******* (2.12.2011)

Eloise at the Plaza
ber-tram: "Jednou slyšet a odložit. Jen abych se nezpronevěřil posluchačské zásadě 3x a dost, už to v přehrávači obracím potřetí (za účelem spravedlivého hodnocení), jenže žádné prohloubení sympatií či odkryv vnitřní kvality nepociťuji. Ryze užitné, sice bystré, leč fádní hudební podbarvení třeba pro náš večerníček, kdyby trval třičtvrtěhodinku." ******* (2.12.2011)

First Olympics: Athens 1896, The (2CD)
ber-tram: "Kouzlo olympijsky vitálního motivu ovládá celé první CD a skladateli naplno otevírá vrátka k oněm charakteristickým košatým a rtuťovitým orchestracím, kvůli nimž stojí za strpení zabývat se i přídavky. To se týče druhého disku, který zaplňují tématicky související, autorem adaptované (notně klišovité) tradicionální fanfáry a pochody. Avšak také perfektní demo suita k prvnímu CD." ******** (11.11.2011)

For Love or Money
ber-tram: "Na soundtrackové tituly skoupé vydavatelství Big Screen Records zabodovalo: přistihlo Bruce Broughtona bezprizorního ve dvojím smyslu, jednak mimo jeho domovskou stáj Intrada a druhak s poněkud jiným zabarvením not. Určující nástrojovou linii totiž třímá vlahý saxofon, který vždy navozuje dojem jakési barové, klubové rozmarnosti a nenucenosti. Jen sem tam problesknou bouřlivější ozvěny natlakovaného orchestru, jaké bývají pro skladatele charakteristické. Jářku, na soundtrackové tituly skoupé vydavatelství Big Screen Records fakt zabodovalo." ******* (25.11.2011)

George Washington II: The Forging of a Nation
ber-tram: "Televizní lekce z historie neuděluje hlubokomyslné lekce hudební; leccos lze vkusně adaptovat, jako je souměrný začátek a konec, leccos zase opsat nějakým doprovodným notovým předivem nehýřícím obzvláštní nápaditostí. To se týká prostředka tohoto CD, které se nevnucuje, nepodbízí, prostě existuje pro každého, komu není Broughtonova enormní angažovanost pro televizi cizí." ******* (1.12.2011)

Glory & Honor
ber-tram: "Po kolikáté už televizní score? Toto je nenáročně epické, přírodně dobrodružné. Sláva & čest autorovi, jeho ochotě věnovat se i okrajovějším produkcím a neošidit je jen proto, že to televiznímu formátu stačí." ******** (2.12.2011)

Harry and the Hendersons (LP, 37 min)
ber-tram: "Má premiéra s Broughtonem nedopadla dle očekávání, a to proběhla jen na platformě LP, které je stopáží poloviční a snesitelnější než CD. Ale CD jsem pak stejně koupit ´musel´!" ******* (1.12.2011)

Harry and the Hendersons (Intrada, 77 min)
ber-tram: "Hlavní motiv je odcizený jakoby z klasiky a dál už pokračuje vesměs hlučná pavučina džungle, na CD zdvojnásobená oproti LP a místy prosluněná paprskem hlavního motivu. Nedávno jsem toto CD kupoval jen ze sběratelského musu (na dračku tedy nešlo), poučen, že v bohaté druhé půli osmdesátek nějak spyne s davem." ******* (1.12.2011)

Heart of Darkness
ber-tram: "Rok vydání 1999 uvedl na pravou míru mou prvotní domněnku, že by mohlo jít o seriózní doprovod ke Conradově novele zfilmované v roce 1993. Leč nikoliv. Přesto se i toto CD po hlavě vrhlo do srdce neznámé temnoty, neboť je údajně premiérovým záznamem plně symfonické hudby k videohře. K videohře po čertech ztřeštěné, nutno dodat. Preferovaná Sinfonia Of London se totiž propachtovala k jakémusi krosu přes Cartoon Concerto vstříc The Rescuers Down Under, načež ve víru orchestrální akrobacie nezbylo moc místa na spojovací provazochodecké lano. Sem tam se sice zatřepotají jeho útržky, ale držet balanc na nich moc nelze." ******* (1.12.2011)

Homeward Bound: The Incredible Journey
ber-tram: "Člověk je tak vyrajcován přehnanými cenami, že očekává kdejaký zázrak, leč opak může být pravdou. Ale nemusí. Jak se to vezme. Album trvá jen půhodinku, nemá očividnou osnovu, avšak obsahuje nesmírně procítěné hlavní téma, vskutku dramaticky promyšlené rozmáchlé gesto, jež nelze přeslechnout. Vedle něj ovšem trčí hrubé pasáže, které bych přeslechl s radostí." ******* (25.11.2011)
MeridiusReborn: "Tak tenhle soundtrack mě dokonale vrátil v čase do dob dětství, kdy jsem Neuvěřitelnou cestu miloval. Skutečně překrásný hlavní motiv. Čtyřka z nostalgie." ******** (12.9.2008)
Salahadin: "Nejschůdnější cestou kompromisního průměru ocením toto populární dílo Bruce Broughtona za 3, protože část jeho kompozice pro typicky rodinný film je samostatně neposlouchatelná, ale TEN překrásně patetický motiv je neodolatelný (viz skladby např. Journey Begins, Reunited či End Credits). " ****** (11.5.2013)

Homeward Bound 2: Lost in San Francisco
ber-tram: "Jelikož důvěrně již známé téma snáze vpravuje do situace, zdá se být dvojka záživnější, uspořádanější a plynulejší, a přesto pořád zůstává navýsost bujarou, veselou jízdou. Vydavatelsky si tentokráte neškrtla Intrada, ale Walt Disney Records, které oproti jedničce přihodilo 5 minut navíc." ******** (25.11.2011)

Honey, I Blew Up the Kid
ber-tram: "Tuze pošahaná taškařice! Lépe by svědčila třeba Elfmanovi, ale Broughton? Orchestračně se vyřádil dosyta, s rutinou profesionála, ale nějaký tažný, výživný motiv téměř opomenul. Čímž zbylo jen pásmo rtuťovitých situačních skečů." ** (18.11.2011)

Ice Pirates, The
ber-tram: "Tihle piráti mohou leckoho iritovat, jelikož jde o figury z budoucnosti, v podstatě monstra, kterým líp svědčí syntetický diskopopový zábal nežli přirozený zvuk symfonického orchestru. Ano, skladatelův standard se poněkud vykolejil do béčkovéjšího doprovodu, jenž ovšem nepostrádá pestrost (či roztříštěnost?!), hůře již lze zaznamenat nějaký vývoj kupředu. Mám rovněž podezření, že některé motivy jsou vypůjčeny odjinud, jen vědět odkud?! Edičním pokrokem určitě je odklon z hegemonie Intrady, poněvadž album vydal FSM (aneb jak jeho osobitý hřbet svítí ve sbírce!)." ******* (11.11.2011)

Infinity
ber-tram: "Vysloveně relaxačních nahrávek pan Broughton na kontě moc nemá, čímž tahle jistě zalahodí každému, kdo nutně nelpí na vyhraněném stylu a ve jménu konzumnější melancholie strpí i nějaká ta výrazová klišé. Kdo ví, možná i zalituje, že deska trvá jen půlhodinku." ******* (25.11.2011)

Jacknife (bootleg, 46 min)
ber-tram: "V Broughtonově diskografii by toto špičkové dílo mohlo mít subžánrového i časového souseda ledva v The Old Man And The Sea, jenomže s tím rozdílem, že otevřeně vůbec nevyšlo, pouze jako přívažek k The Boy Who Could Fly na 2CD od Soundtrack Library (viz např. databáze www.soundtrackcollector.com). Jistě, skladby jsou formálně nepojmenované, zvukově pokulhávající za ideálem vycizelovaného soundtracku, poměrně repetitivní, ale obsahově bez diskuze pronikavé a strhující: melancholické, psychologicky hloubavé, v upřímném slova smyslu dojemné, ryze člověčenské. Průvodní nekomplikovaná melodie, přetržená občas dramatickým zášlehem, se zaručeně ubytuje v každé, i omezenější hlavě, notabene když v jemných obměnách zaznívá takřka ze všech skladeb. Tohle je přece výzva pro vydavatele: nastavte správným směrem nejen své pokladny, nýbrž i uši!" ***** (18.11.2011)

JAG: Pilot
ber-tram: "Jako vysloužilý veterán se chopil pilotního projektu Judge Advocate General lehce mimo očekávání: s charakteristickou členitostí orchestrací a melodickou křepkostí se totiž elegantně vyhnul modelu tupých pseudomilitantních variací, které by nejlépe vyhovovaly seriálu, tj. médiu pro spotřebnější, méně náročnější obecenstvo. Příspěvek Steva Bramsona k jedné z vybraných epizod organicky a velmi důstojně navazuje, není jen vatou." ******* (25.11.2011)
zaplos: "Celkově jde o solidní album, sice v albu z pilotního dílu JAGu je hodně hluché hudby, ústřední motiv to ale zachraňuje. Báječně se hodí k tomuto seriálu, jeho variace vůbec nenudí. Vojenská hudba jak se patří. Příjemný poslech." ******* (30.1.2011)

Jeremiah (promo)
ber-tram: "Orientální starověk, no budiž, ale Broughtonovi tohle rozvláčné oprašování etnických zkamenělin, chcete-li ´kulturního dědictví´, moc nekonvenuje. Nedivím se, když minulost podobně vyrabuje třeba všehoschopný Brian Tyler (Partition), leč u generačně staršího Broughtona vítám, že všehoschopný není. Najatým muzikantům ze Sinfonia Of London Jeremiah (1998) zprostředkoval možná novou zkušenost s netradičními hudebními nástroji, ale hlavně jistý výdělek." ******* (2.12.2011)

Last Flight Out
ber-tram: "Nejsilněji se připomenul starší Elfmanův Instinct, jakmile se rozezněly první tóny Last Flight Out z r. 2004. I se skrovnými prostředky se dá zvládnout velké, pocitově bohaté dílo, dokazuje skladatel, vybaven nyní vpravdě nízkorozpočtovým zázemím muzikantů a najmě syntezátorů. Nicméně tajuplné, malebné i zlověstné aroma džungle navodil dokonale. Na přesvědčivosti nic neubírají ani dvě písně odlišného původu." ******** (2.12.2011)

Last Rites (Intrada, 57 min)
ber-tram: "Tohle CD už jsem mechanicky dokupoval bez valných očekávání, avšak netušil jsem, že si koupím typickou ukázku onoho, jak se říká, eklekticismu. Tzn. účelového vyzobávání zrnek toho kvalitního z vyjadřovacího rejstříku filmové hudby a jejich poskládání do zcela nesourodé mozaiky postrádající souvislou osu. Inu, kdo systematicky sbírá, musí počítat i se zmatečnými kapitolami." ** (18.11.2011)

Lost in Space (TVT, 29 min)
ber-tram: "Oni ztraceni ve vesmíru - já ztracen ve strohých, nárazových, pro mě tehdy obtížně průchozích hudebních pasážích. Soundtrack byl, myslím, teprve mým druhým od Broughtona, a obdobné rozpaky, jaké sklidil ten první (Harry And The Hendersons na LP), se týkaly a žel týkají i této kratší verze Lost In Space (jen 28 minut score). Jedinou přípustnou cestou, jak zjistit, zdali může dojem vylepšit kompletní verze, byla její koupě." ******* (1.12.2011)

Lost in Space (Intrada, 67 min)
ber-tram: "Za slabou půlhodinu taková epopej prostě odvyprávět nelze, to muselo být vydavatelství TVT jasné. A pokud ne, Intrada to pochopila a jejích 67 minut vylepšuje profil skladatele a hlavně dojem posluchače. Jistě, hranaté, tvrdé momenty přetrvávají, ale jelikož jsou úhledně rozprostřeny a obklopeny partiemi vláčnějšími, tvoří souladný, vnitřně velice kompaktní monolit." ******** (1.12.2011)

Master of Ballantrae, The
ber-tram: "Hned několik primátů třímá tenhle titul: je první v chronologické diskografii, který nevydala Intrada (jejímž je jinak Broughton hýčkaným klientem), nýbrž Prometheus, jenž jím otevřel svoji limitovanou, zpočátku manuálně číslovanou ediční řadu (což o to, Poledourisovi se to poštěstilo rovnou u dvou vydavatelství), a konečně - jedná se o první zaznamenanou spolupráci skladatele s tělesem Sinfonia Of London, s nímž postupně navázal doslova krevní pouto, třebaže k této nahrávce byl úměrně rozpočtovým možnostem televizního filmu zjednán jen střídmější ansámbl. Nicméně za málo peněz vznikla fůra dobrodružné, neskladně sršaté i jemně romantické muziky vyšperkované skvělým hlavním motivem, který musí každého dostat na první podání." ******** (11.11.2011)
Salahadin: "Klukovsky dobrodružný, dospělácky romantický soundtrack s hlavním motivem, který mě dostal - na první podání (RE: ber-tram). Skladby Main Title, Courting Alison a The Legacy and Finale obsahují překrásný adventure motiv, jakých se moc neslyší (rozhodně v dnešní době na nic podobného nenarazíte). Lahoda pro uši." ***** (9.6.2013)

Miracle on 34th Street (Intrada, 67 min)
ber-tram: "Do hájemství nebetyčné radosti z komplexně poslouchavého a konečně sehnaného alba se vkrádají pochybnosti ohledně skladatelské náročnosti i ediční vhodnosti. Na desce totiž ožívají různí průkopníci filmové hudby z dob, kdy film ještě neexistoval, tedy skladatelé klasiky, a na druhém CD (za cenu jednoho) trylkuje hudební předvoj téže látky z roku 1947 v pojetí Cyrila Mockridge. Čili více Broughtonovi inovace v hudbě bych uvítal, a přítomnost Mockridgova archivu klidně oželel. Na maximum to prostě není, a jak rád bych ho uštědřil při vědomí, že i se čtyřkou nadsazuji." ******** (22.7.2015)

Monster Squad, The (Intrada)
ber-tram: "Bezvadně vykovaná kompozice k panoptikální hororové frašce zakopává sama o sebe. Filmová účelovost jí totiž bere populistickou líbivost. Orchestračně ovšem všechna čest (vyjma těch diskopopových vsuvek), vkusně jsou použity sbory a za celkový příklon spíše do tradiční minulosti než k neověřeným novotvarům také patří plus." ******* (18.11.2011)

Moonwalker (bootleg, 39 min)
ber-tram: "Se čtvrtou skladbou The Old Town Chase mizí pohoda a nastává mela trvající až do jedenácté Farewell. Vše se ve filmu prý točí kolem Michaela Jacksona, resp. jeho videoklipů, tudíž divoká scénická výstelka de facto jen staví kulisy popovým hitům. Jak se Broughton k této nevděčně posluhující zakázce dostal?" ******* (21.9.2015)

Narrow Margin (Intrada)
ber-tram: "Teprve na tomto akčním zápisu se leckdo, komu není lhostejná náklonnost režiséra ke skladateli (což jsem já), pozastaví a sezná, že dotřetice se pouto pevně utáhlo s Peterem Hyamsem. The Monster Squad produkoval, The Presidio a Narrow Margin zvládl režisérsky a dozajista ocenil náležitě chladnou, řezavou, klaustrofobickou hudbu (sledujte ten primitivní, slídivý klavírní motiv!), která právě u pronásledovacího Narrow Margin vyšla nejpřesvědčivěji. Vlažná oddychovka to skutečně není." ******* (18.11.2011)
Darabont: " Tu netreba veľa slov - SPRÁVNE TRILEROVÉ DIELO. " ***** (2.8.2006)

O Pioneers!
ber-tram: "A proč si jednou za čas nedopřát pohlazení, když od Broughtona se jich nedostává tak často a velkoplošně? Televizní Pionýři občerstvují onu autorsky příznačnou, jemnou westernovou melodiku a po celou dobu obloha nezajiskří prudší bouřkou. Trochu moc velká pohoda, někdo asi namítne, jenomže proč si jednou za čas nedopřát pohlazení?" ******** (18.11.2011)
Salahadin: "Krásná hudba, která při poslechu hedvábně hladí. Broughtonovo ústřední téma se jako had proplétá mnoha skladbami a CD si poklidně plyne jako voda v klidném potoce. Hlavní motiv je slyšet hned v úvodní skladbě The Land. Vypíchnu ještě krásné skladby jako Carl and Alexandra, Carl Returns či dojemnou When Friends Marry. " ***** (9.6.2013)

Old Man and the Sea, The
ber-tram: "Stařec a moře aspiruje na skrytý poklad: skrytý jednak nákupním možnostem, neboť patří do Intrada linie RVF, která musela být značně limitována, druhak skrytý v davu rádoby sebevědomějších, leč ve skutečnosti jen ukřičených kompozic. Motivy zde jsou subtilnější, vláčně melodické i živější, jen místy šplíchne nějaká prudší vlna, ale nijak neohrožuje stabilitu té křehké loďky." ******** (18.11.2011)

One Tough Cop
ber-tram: "Bloumavější, neútočné kompozice se mi zamlouvají, nejsou-li únavně dlouhé a poskytnou-li plastickou kulisu k jiné činnosti. Počin One Tough Cop požadavky splňuje, jsa zcela srozuměn, že nemůže kandidovat na třeskuté veledílo." ******* (1.12.2011)

Presidio, The (promo, 38 min)
ber-tram: "The Presidio má neobyčejně studený čumák, působí jak skladiště železářství, kde právě probíhá inventura. Jen úvodní a závěrečná skladba má v sobě cosi polidštěného, koneckonců i inventury dělají jen lidé. Takže spíše lákadlo pro ty, co kompletují diskografii." ******* (18.11.2011)

Prodigal (Intrada)
ber-tram: "The Prodigal z r. 1983 je autorovou prvotinou filmovou i jeho prvotinou v řadě Intrada Signature Editions (třetí CD v této linii). Hudbě vládne bezstarostná vzdušnost a cit pro nenucené, zaokrouhlené melodie, jaké Broughtom prostě umí. Naštěstí tu nevládnou, dokonce zcela chybí, sonické akční shluky, které umí snad ještě lépe. Tři poslední bonusy přesvědčují, že si poradí i s obyčejnými písničkami." ******** (11.11.2011)

Rescue, The (Intrada)
ber-tram: "Neplatí automaticky, že filmové počiny druhé až třetí kategorie mívají chudší hudební podklad a že příčinou bývá málo peněz na nahrávací zázemí. Záleží přece také na umění skladatele z mála uhníst více. Co nikdy nesvedou Chattaway, May, Clinton, Cmiral, Chang a podobné nuly, může se podařit kovanému Broughtonovi. Při trpělivém náslechu lze uznat, že teenagerovské bojůvce propůjčil jakousi formu. Sice hrbatou a nakynutou do úmorných 70 minut, zato ryčnou a vybavenou solidním tématem." ******* (24.9.2015)

Rescuers Down Under, The
ber-tram: "Safra, ten chlap má přece styl! Tohle už musí přiznat i ten nejzavilejší odpůrce hýřivého autorského rukopisu, který se hravě adaptuje takřka na cokoliv, i do bláznivého kresleného žánru. Ne že by každé ucho bylo stavěno na hektický vodopád orchestrací, nicméně jak se říká, kdo chce kam, pomozme mu tam. Konečně Cartoon Concerto je drtivou přípravkou." ******* (18.11.2011)

Roughing It
ber-tram: "Při stopáži 75 minut, v těsném sledu za The Ballad Of Lucy Whipple a při témže folkovém vyladění hrozí únava materiálu vysílajícího i recepčního. Ta se však kupodivu nedostavuje, poněvadž Roughing It v područi Sinfonia Of London si vyspělými, bezstarostnými harmoniemi obhajuje soběstačnost a popírá jakékoliv zdání druhotnosti." ******** (24.7.2015)

Shadow Conspiracy
ber-tram: "Ostnaté, cynické, odměřené, a přesto vysoce atraktivní! V konspirativně-thrillerové linii (The Presidio, Narrow Margin) má zjevnou svrchovanost nejmladší Shadow Conspiracy (1997) narýsované čitelnými, úsečnými tahy a korunované znamenitým hlavním motivem, se kterým autor nenakládá nijak marnotratně. Bohužel..." ******** (1.12.2011)

Silverado
ber-tram: "Oscarová nominace? Budiž, avšak existuje přece jiný adept od téhož autora a z téhož roku (1985), a v jeho konkurenci ani náhodou! Young Sherlock Holmes, pochopitelně; ten však přišel zkrátka. Zatímco jeho kompletní vydání má své opodstatnění, Silverado bohatě vyhovuje v této útlejší třičtvrtěhodinové formě, kde se pronikavě osvědčuje adrenalinový tah hlavního tématu nerozptylovaného tolik akčním lomozem. Souslednost, názvy i časomíra některých skladeb jsou sice odlišné od úplné edice, což ale požitku nijak neubírá." ******** (11.11.2011)

Silverado (Intrada, 86 min)
ber-tram: "Všechno zásadní kupodivu obsahuje už základní verze, takže kompletní edice jako obvykle trpí syndromem - všeho moc škodí. Všímám si pozorně transpozice hlavního motivu do mollové tóniny, registruji úžasnou sekvenci On To Silverado, protože ji mám v krvi už díky klasickému vydání, a horko těžko překonávám hlukové hradby, jichž tento dvoudiskový nosič vztyčuje opravdu nemálo. K bujarým závěrečným titulkům to trvá setsakra dlouho a bonusy už nemám sílu počítat." ******* (11.11.2011)

So I Married an Axe Murderer (Intrada)
ber-tram: "Příběh prý autora vyhnal na dosud neodzkoušený led kytarového rytmizovaného soundu, který určuje ráz této enormní partitury. Tváří se většinou rockově, bluesově, sem tam křivohubě, ale jakž takž snesitelně; rozdrobeno do mnoha stop základních a extra bonusových (original, alternate, revised atp.) dospěje album až k 54 minutě." ******* (9.7.2015)

Stay Tuned (Intrada, 52 min)
ber-tram: "Stay Tuned (1992) ctí nezbytné atributy sci-fi komiksového žánru - zvučná titulní melodie, zběsilé honičky instrumentů a výpůjčky z jiných děl (během původního score i v rámci připojených The Imaginary TV Suites). Pod filmem je podepsán Broughtonův režisérský soudruh Petr Hyams a CD vydala mateřská partaj Intrada, takže formální náležitosti tentokráte poněkud přebily obsah." ******* (2.12.2011)

Thanksgiving Promise, The
ber-tram: "Za pomoci střídmého akustického instrumentaria si v r. 1986 Broughton zalaškoval s folkovými ornamenty, jimž snad z tvůrčího přetlaku v roce předešlém vetknul markantní patinu melodiky Young Sherlock Holmes. To samozřejmě nahrávku nesmírně zútulňuje a oživuje, jakož i omlouvá její sporadické odbočky do country (č. 5) nebo poprocku (č. 15)." ******** (8.7.2015)

This Girl for Hire
ber-tram: "Skorem až bondovsky laděná úvodní melodie na hony utíká z Broughtonova výrazového rejstříku, který, pravda, v době realizace tohoto filmu (první polovina 80. let) nemusel být ještě markantně vyprofilovaný. Ani další tracky se nevzpírají jazzem nakřáplému barovému nokturnu; o původnosti nepřesvědčují ani omylem. Předěl do temnější a divočejší polohy obstarává až závěr třetí stopy, ovšem taková produkce se o nic lépe neposlouchá nyní, natož před pětadvaceti lety. Skladbičky (skutečně krátké), které jsou k uším vlídné, mají ráz víceméně source music." ******* (11.11.2011)

Tombstone
ber-tram: "Jestliže Silverado působí dojmem živelného, postpubescentního výronu, pak Tombstone je již řízeným dospěláckým vyvrcholením. Vývojová propast osmi let je znát. Ostatně to první vzplanutí vzniklo asi více z lásky, to druhé již více z rozumu. A jelikož srdce může toužit, kdežto rozum musí velet, sáhnu kdykoliv raději po hudebně vyzrálejším, zasmušilejším Tombstone než po uličnicky nevycválaném Silveradu, ač jejich hodnocení co do počtu hvězd vychází nastejno." ******** (25.11.2011)
Salahadin: "Broughton je "staromódně" a dobrácky vyhlížející chlapík...a jeho hudba je přesně taková, přijde mi roztomile archaická. Tombstone zatím patří k tomu lepšímu, co jsem od něj slyšel. Skoro zastaralé orchestrálně ostré a vříštivé pasáže se střídají s až archaickými motivy, při jejichž poslechu si vybavím třeba Newmanovo How the West Was Won (např. track Looking At Heaven). Tracky jako A Family nebo Arrival in Tombstone jsou perfektní! Proto jít pod čtverku nemůžu:-)" ******** (30.12.2006)

Tombstone (complete, 87 min)
ber-tram: "Původní CD bývalo hůře dostupné než pozdější remaster, proto jsem po něm hned sáhl v domnění, že se na původní CD vykašlu. No, nevykašlal a poslouchám ho dokonce radši. Těch pár okamžiků navíc, co obsahuje reedice, totiž může lákat jen fanatiky Jerry Goldsmithe (21vteřinové logo), zastánce kompletnosti a možná o fous lepšího zvuku. Já jsem dokola točil napohled zbytečné CD č. 2, které má jen 14 minut, ale nabízí osamostatněné těžkotonážní hlavní téma a alternující verzi k Arrival In Tombstone. Ta patří spolu s Fortuitous Encounter / Wyatt And Josephine a Looking At Heaven / End Credits mezi nejdráždivější kousky (srovnatelně i na původním albu)." ******** (1.12.2011)

True Women
ber-tram: "Album nemůže být přesvědčivé jen tím, že je dlouhé, třebaže i v tom shledávám jistou přidanou hodnotu, když je využita kapacita CD. Ovšem k zápřahu pozornosti nestačí jen kupa mechanicky pospojovaných znělek, ale spíše vnitřní osnova, vůdčí osa, která tomuto soundtracku zoufale chybí. Postrádám dokonce i tu apriorní, pro romantické televizní ságy typickou líbivost a v dobrém slova smyslu dotěrnost ústřední melodie, protože jsem ji vůbec neidentifikoval." ******* (1.12.2011)

Young Sherlock Holmes (Intrada, 2CD)
ber-tram: "Tím, jak je album důsledně chronologické, dá úvod (cca 5 minut) notně zabrat uším i muzikantům ze Sinfonia Of London. Leč všeho dočasu! Mistrné ústřední téma se vyloupne vzápětí, v polovině druhé skladby, a jestli stále hledáte hudební metaforu pro slídivé detektivní napětí a naléhavost, už se nenamáhejte. Raději se soustřeďte na příval nádherně melodické i pekelně dramatické orchestrální hmoty, která se splavně přelévá i na druhý disk. Pokud by měl každý filmový skladatel parafrázovat Carmina Burana či jiný profláklý chorál, pak má Broughton jednou provždy hotovo dík démonickému doprovodu scén rituálních obřadů (skandování v The Ceremony a najmě sborová Waxing Elizabeth). Na ploše 90 minut splnil vlastně všechno, co výpravná pohádkově hororová detektivka potřebuje k hudebnímu životu, kterého jsem si před mnoha lety při nadšeném sledování filmu dočista nevšiml: hrdinské i poťouchlé melodie, asymetrickou brutální, nervní vřavu a čarodějné mystérium. Po mém soudu nic lepšího, tzn. kultovnějšího, komplexnějšího a komerčně žádanějšího předtím ani potom autor nezkomponoval (a asi už nezkomponuje)." ***** (18.11.2011)

Young Sherlock Holmes (2CD sessions, 134 min)
ber-tram: "U díla takové pronikavosti jako je Young Sherlock Holmes má fragmentace souvislých celků z originálního soundtracku do dílčích stavebních prvků určitě smysl. Struktura rozdrobená na prvočinitele umožňuje lépe se s motivy seznámit a pochopit jejich místo v organismu kompozice. Taktéž soukromé výběrové pásmo lze snáze vyrobit ze sedmdesáti zvukově slušných pracovních verzí, útržků a alternativ, nežli z elementů následně amalgamovaných do formátu oficiálního alba." ******** (2.12.2011)